Ostře sledované vlaky na scéně mosteckého divadla pulzují vtipem i hrabalovskou poetikou

Ostře sledované vlaky na mostecké scéně
Ostře sledované vlaky na mostecké scéně
0:00
/
0:00

Hercům tu skoro dýcháte na záda. Sedíte přitom na jevišti v půlkruhu definovaném jednou z jevištních točen. Tak nějak ve zkratce vypadají „Ostře sledované vlaky“ na scéně mosteckého divadla.

„Hned jak projedou, musíme jim tam dát červenou,“ říká Jiří Rumpík, coby výpravčí Hubička. Spolu s mladým Milošem Hrmou plánují drobnou sabotáž projíždějících německých vlaků.

Zatímco plánují, jak nechají na semaforu červenou, aby se Němci, na které kus za nádražím čekají vytrhané koleje, nemohli vrátit, řeší milostné eskapády zkušeného Hubičky a první erotické pokusy nesmělého Miloše.

„Právě v tom je Hrabalova poetika úžasná. Drobné lidské osudy líčí na pozadí velkých dějinných událostí,“ říká režisér Zbyněk Srba. Ten už se v Mostě skoro stává odborníkem na převádění filmových titulů na prkna, jež znamenají svět.

Naposledy tu úspěch sklízeli jeho „Starci ne chmelu“, která letos čeká derniéra. „Úmysl to rozhodně není. Zajímá nás látka, příběh. A že o něm už byl natočen nějaký film? No a co má být? My jsme vycházeli z novely Bohumila Hrabala. Ale ten Menzlův film mám samozřejmě rád.“

Ani na jevišti nebude chybět scéna s razítkem na pozadí sličné dívky, kterou diváci právě z filmu znají a milují.

Stejně jako ve filmu i na jevišti prožijete hořkosladký příběh naděje a zklamání, touhy i bezmoci. „Pro intimní atmosféru toho příběhu je důležité, mít diváky blízko. Je to pro herce trochu složitější. Nemohou se za nic schovat a je na ně vidět ze všech stran. Ale ta křehkost příběhu si to žádá,“ vysvětluje režisér, který divácky vděčný titul nazkoušel na takzvané aréně Městského divadla v Mostě.