O skvrnách nejen slunečních
Ve vesmíru jsou místa mimořádně horká i mimořádně chladná. Také sluneční skvrny jsou koneckonců odrazem teplotních rozdílů.
Sluneční skvrny zaujaly už středověké astronomy. Pohled do minulosti napovídá, že v náboženských i filosofických představách bylo Slunce ztělesněním neposkvrněnosti. Slavný Galileo Galilei, který skvrny pozoroval již v roce 1610, zveřejnil své poznatky raději až o tři roky později. V dopisech mecenáši umění a věd Marku Welserovi do Augsburgu píše o skvrnách jako o zřejmě tmavých oblacích v atmosféře Slunce.
„Cosi hustého“ nebo díry v atmosféře?
Welserovi napsal také jezuita Christoph Scheiner, se kterým se Galileo přel o to, kdo skvrny objevil jako první. Dočkal se od Welsera zprvu takovéto odpovědi, nebo spíše varování: „Držte se s touto absurditou zpátky, nevydávejte se veřejnému posměchu a buďte si spíš jist, že jde o vadu vašeho oka nebo dalekohledu, kvůli které vidíte skvrny dokonce i na Slunci.“
Scheiner, kterému Galileo ve sporu o prvenství nakonec ustoupil, vydal později o skvrnách obsáhlý spis, přičemž je označil za „cosi hustého v zářivé atmosféře Slunce“. Astronom 18. století William Herschel považoval skvrny za díry v zářící atmosféře, skrz něž je vidět chladný tmavý povrch Slunce, možná dokonce obydlený.
Ve světle dnešních poznatků víme, že sluneční skvrny jsou oblasti ve fotosféře Slunce, které – ovlivněny magnetickým polem – mají nižší teplotu než jejich okolí. Proto se jeví jako tmavé. Rozdíl je téměř dva tisíce stupňů Celsia. Naskýtá se otázka, zda jsou skvrny také na jiných hvězdách než jen na naší mateřské hvězdě.
Stefan Kraus a kropenatá Zeta
Před několika lety se mezinárodnímu týmu astronomů vedenému prof. Stefanem Krausem podařilo sestavit první přímý obraz povrchu jiné hvězdy – byla to Zeta Andromedae vzdálená od nás 181 světelných let. Výsledky tým publikoval v prestižním časopise Nature 4. května 2016. Podle vědců vykazovala Zeta Andromedae známky „hvězdných skvrn“, jejichž vzhled se ovšem výrazně liší od těch slunečních. Snímky poprvé ukazují, že hvězdy se silnými magnetickými poli mohou mít skvrny i poblíž svého pólu, nikoli tedy jen kolem rovníku jako naše Slunce.
Podle Krause se většina hvězd chová jako obří rotující magnety a hvězdné skvrny jsou viditelným znakem této magnetické aktivity. Na Zetě jsou hvězdné skvrny na různých místech obou polokoulí, magnetické pole zřejmě rozprostře teplotní tok přes celý povrch hvězdy. Uplatněním teorie o magnetickém poli Slunce si tady moc nepomůžeme.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
