O dětské agresivitě a jak ji zvládnout s psychoterapeutkou

Policie zastavila od začátku roku sedm dětí, které se pokusily, plánovaly nebo vážně hrozily vraždami podobnými té na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Nová data ukazují jasné tendence ohledně dětského násilí v Česku. O možných příčinách tohoto chování si povídáme s psychoterapeutkou Lenkou Suchou.

Vztek jako normální lidská emoce

Agrese je naprosto přirozenou součástí lidského chování a je dokonce i zdravá. Podobně jako každého jiného živočišného druhu slouží jako způsob obrany.

„Člověk by se ale měl naučit se svou agresí zacházet – to znamená rozumět jí a vědět proč a kdy se objevuje,” dodává psychoterapeutka s tím, že děti se kontrolu nad vlastními emocemi teprve učí. Velmi snadno tak mohou jejich emoce eskalovat, a pokud u dítěte není nikdo, kdo by mu pomohl, tak je jen otázka času, než dojde k nějakému „výbuchu“.

Pokud je dítěti jakýmkoliv způsobem ubližováno, je nejdůležitější, aby se to přestalo dít – aby mu někdo pomohl a dostalo se do bezpečí.

„Dítě musí vidět, že někdo jeho problému věnuje pozornost, a že je pomoc efektivní. Velkým problémem na druhou stranu je, když se takové situace zlehčují. Dochází tak k takzvané sekundární viktimizaci, při které je oběť ještě druhotně obviňovaná, že si za to může sama. Toto se často děje u obětí sexuálních útoků,“ dodává psychoterapeutka.

Generace sněhových vloček vůbec není křehká

O dnešních dětech se říká, že jsou křehké. Mají přezdívku generace sněhových vloček.

„Upřímně si myslím, že tyto děti vůbec nejsou křehké, právě naopak. Doba, ve které vyrůstají, vůbec není jednoduchá – musí tak čelit mnoha problémům. Místo křehkých bych je popsala jako otevřené vlastnímu prožívání,“ oponuje Lenka Suchá.

Jaké společné rysy mají agresoři? Co pro emoční vývoj dítěte můžou dělat rodiče? A jaký vliv na dědi mají sociální sítě? Nejen to se dozvíte v přiloženém audiozáznamu.