Nosaté opice

Výzkumem kahau nosatých se velkou část uplynulého roku zabýval koordinátor české části projektu přírodní rezervace u Balikpapanského zálivu Stanislav Lhota, výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, která tento projekt zaštiťuje.

Proč je právě kahau nosatému věnována taková pozornost? Čím jsou tyto opice zajímavé kromě svého velkého nosu? A ví se vůbec, k čemu jim je dobrý?

K čemu ten nos mají, to je otázka, která dodnes není pořádně rozřešena. Každopádně ti kahau jsou ekologicky hodně specifičtí, protože je to druh opic, který obývá výrazně jiné ekosystémy než ostatní druhy primátů. Ony se prakticky nevyskytují v těch primárních deštných pralesích mimo vodní toky a mimo pobřeží a naopak žijí v některých typech lesa, ve kterých téměř nenajdete jiné druhy opic, nebo ve kterých se obecně vyskytuje poměrně málo druhů savců a velkých zvířat. Čili ony mají jinou preferenci a mají jinou ekologii a dodnes nám není úplně jasné, v čem ty rozdíly jsou. Ta zvířata jsou například specializována potravně. Mají složený žaludek, podobně jako velcí býložravci, a navíc mají velký objem svého trávicího ústrojí, takže je očividné, že mají zkrátka jinou strategii zpracování potravy. Na jedné straně zřejmě zvládají detoxifikovat celou řadu jedů, které se vyskytují v listech rostlin, na druhé straně pravděpodobně potřebují potravu, která má vysokou výživnou hodnotu. Právě ty mangrovy nebo poříční ekosystémy poskytují potravu, která je nutričně poměrně kvalitní, nicméně je vysoce jedovatá. Kahau zkrátka obývá jinou ekologickou niku než většina ostatních opic na Borneu.

Pojďme si přece jen podrobněji říci, co si vědci myslí o účelu velkého nosu, kterým je kahau vybaven.

Nejde jen o ten velký nos. Člověka zaujmou i jiné zvláštní morfologické adaptace. Kahau mají například plovací blány na zadních nohou, mají úplně jiný typ kostry, postavy a řada těchto morfologických zvláštností může souviset s tím, že tyto opice jsou v podstatě semiakvatické, přizpůsobené k životu na březích a v okolí vod, dovedou velmi dobře plavat a dovedou se také velmi dobře potápět. S tím může možná souviset i ten nos, protože ta zvířata, když plavou, používají nos jako šnorchl - mají ho zvednutý nad vodou. Prodloužené nosy samiček a mladých zvířat zřejmě usnadňují dýchání během plavání. Ale ten obrovský nos, který mají jenom dospělí samci, už zřejmě jako šnorchl fungovat nebude; ten naopak může tomu zvířeti při plavání vadit, tak jako mu může vadit při řadě jiných situací. Je možné, že toto je důsledek pohlavního výběru, kdy zkrátka ty samice si kdysi v evoluci kahau volily samce, kteří měli ten nos nejdelší a možná i ten šnorchl nejfunkčnější. Ale zkrátka jak to bývá v pohlavním výběru, situace se zvrtla a nakonec se nos samců po generacích zvětšil natolik, že funkci dýchání při plavání pravděpodobně už nemá. Ale pak je ještě jedna věc - kahau jsou extrémně vokální zvířata. Jsou velmi hlasití, ozývají se neustále všelijakými bečivými zvuky a ten nos funguje jako rezonátor, který tuto vokalizaci zdůrazňuje, zvětšuje. Takže to je vlastně další funkce toho obřího nosu.

Co kahau nosaté nutí lézt do vody a plavat? Jistě to nedělají jen tak, pro své potěšení... Nebo snad ano?

Pozorovat a sčítat opice kahau nosaté v mangrovových porostech na pobřeží Bornea není tedy nic jednoduchého. Jak se to provádí v praxi?

No a nám nezbývá nic jiného, než Stanislavu Lhotovi, výzkumnému pracovníku Zoologické zahrady v Ústí nad Labem poděkovat za rozhovor a popřát mu hodně štěstí v jeho práci, zaměřené především na uchování přírodního bohatství v okolí města Balikpapanu na indonéském ostrově Borneo, alias Kalimantanu. Ani zdaleka tam totiž nežijí jen kahau nosatí.

Vysíláno v Planetáriu č. 50/2008, 13. - 19. prosince.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (10:20).

Podívejte se také na:
Bornejský deník Stanislava Lhoty