V Budyni nad Ohří můžete vyrazit na procházku s velbloudem. Když mu budete sympatičtí, dá vám i pusu!

Budyňský velbloud dvouhrbý se jmenuje Ahula. Jsou mu čtyři roky, narodil se v zajetí a jeho současní majitelé ho koupili jako osmiměsíčního z cirkusu. Dospělý bude v šesti letech. Stále se učí nějaké nové cviky – například umí dát na povel i pusu!

Velbloud se vychovává a cvičí podobně jako kůň – rozdíl je v tom, že velbloud je tvrdohlavější a méně učenlivý.

Běžně žijí velbloudi dvouhrbí v asijských pouštích, kde je strava chudá, takže u nás jim stačí seno – pochoutkou pro ně pak jsou mrkve nebo jablíčka. Ahula navíc dostává na přilepšenou ještě i speciální granule.

České počasí mu vůbec nevadí, a to ani zimy, protože v místě původu jsou zimní i letní teploty mnohem extrémnější než u nás.

Přestože je Ahula ochočený, měli byste se k němu chovat s respektem – má zhruba 500 kilogramů a stále roste. Bez dohledu jeho majitelky Anety Kunertové by tedy setkání opravdu probíhat nemělo.

I opečovávaní velbloudi vypadají po zimě zanedbaně

Jak Aneta Kunertová říká, velbloud má zuby určené na přežvykování, dospělým samcům pak narostou ještě zvláštní zuby, kterými při říji strhávají na zem samici, nebo kterými mezi sebou bojují.

Nohy velbloudů mají zvláštní tvar – dole jsou rozšířené, aby se mohli lehce pohybovat po písku, a na konci mají dva drápy, které se občas musí rašplí ostrouhat. Bříška nohou velblouda pak jsou měkká, jako má třeba pes.

Dlouhou srst v dubnu až květnu velbloudi postupně ztrácí – jde tedy o období, kdy tato zvířata vypadají zanedbaně, i když je o ně pečováno dobře.

Podle majitelky Anety Kunertové za Zahrady u velblouda se dobrá kondice velblouda pozná podle toho, že mu hrby pevně stojí.