Ve Wieserově domě v Terezíně je nově k vidění expozice s názvem Zločin beze jména

„Instalace Michala Pěchoučka je spojena s historickou fotografií. Odkazuje k události, ke které došlo v Babím Jaru, předměstí Kyjeva, během druhé světové války, a to k jednomu z největších masakrů Židů v dějinách holocaustu – 30 000 lidí tam zahynulo zastřelením,“ popisuje Šimon Krbec ředitel Centra studií genocid jednu z nových instalací.

8 fotografií

Jednotlivé audiovizuální vjemy působí hlavně na smysly návštěvníků. „Snaží se zpřítomnit nějakým způsobem ten okamžik, tu událost. Třeba i prostřednictvím zvukové instalace, jejímž autorem je Roman Štětina,“ dodává Krbec.

Autoři v rámci expozice pracují také s divadelní formou. Herečka Veronika Soumarová tu ztvárňuje Auroru Mardiganian – jednu z přeživších arménské genocidy.

Rafaela Lemkina pak představuje herec Aleš Bilík. „Je to nejen o té exhibici, která je neuvěřitelná, a o tom obsahu slov, který je nesmírně bolestivý. Spíš na mě doléhá ta atmosféra hned po příjezdu do Terezína, a ta exhibice to jen umocňuje a vysvětluje, což je velmi důležité,“ shrnuje.

Důlžité je upozornit, co je genocida

Výstava se věnuje také genocidě jihoafrických kmenů Hererů, Arménů, Řeků, hladomoru na Ukrajině i genocidám v Kambodži, Rwandě a v bývalé Jugoslávii.

Výstava Zločin beze jména, Terezín|foto:Lucie Heyzlová, Český rozhlas

Válečné násilí zachytil na svých fotografiích také lovosický rodák, fotograf Antonín Kratochvíl. „Bylo po mně stříleno v Afganistánu, v Iráku mě chtěli vysloveně zastřelit – měl jsem prostě kliku,“ vzpomíná.

„Když to člověk nevidí, tak to nikdy nepochopí, a může si o tom přečíst, co chce. Na tom místě je to úplně jiný prožitek, takže to, že vznikla další expozice, která vysvětluje třeba pojem genocida, je nepředstavitelně cenné. Lidé by se na to určitě měli přijít podívat,“ uzavírá Aleš Bilík.

Expozice je přístupná od pátku do neděle mezi 11. a 16. hodinou.