Antilopa! Experiment s vytrvalostním lovem, bratr Odorik a vzpomínka na sinologa Vladimíra Liščáka

V úvodním přehledu zajímavostí se ponoříme na dno Jižního oceánu za žraloky, které tam nikdo nečekal, navštívíme galapážský ostrov Floreana, kde ochránci přírody obnovují tamní populaci sloních želv, představíme vám nově popsaný druh bělozubky z Etiopské vysočiny, zmíníme se o výzkumu německých vědců, kteří se zajímají o znečištění atmosféry pozemskou technikou klesající z oběžné dráhy a také si povíme, jak úspěšní byli ruští technici při opravě poškozené startovací rampy na kosmodromu Bajkonur.

Vytrvalostní lov aneb Jak uhonit antilopu

Přímorožec jihoafrický|foto:Shutterstock

Jednou z nejstarších loveckých strategií je zřejmě takzvaný vytrvalostní lov. Nejde o nic víc než o vytrvalé pronásledování jednoho zvířete lovci až do jeho úplného vyčerpání. Pronásledovatelé přitom nepoužívají žádných zvířecích pomocníků – nejedou na koni, nemají honicí psy, spoléhají jen na sebe a své vlastní tělo. Na lovu mohou strávit řadu hodin, a ne vždycky uspějí. O vytrvalostním lovu bychom měli hovořit spíše v minulém čase, protože už se zřejmě nikde na světě v čisté podobě nepraktikuje. Kdysi však býval rozšířenou taktikou, zvlášť v některých oblastech.

Experimentátor v poušti|foto:Martin Hora, Přírodovědecká fakulta UK Praha

I naši dávní pravěcí předkové na ní zřejmě spoléhali. Proto se o ni zajímají i současní vědci, například antropologové. Zajímá je, jak mohl být vytrvalostní lov úspěšný a co se v jeho průběhu děje s lidským tělem. Mezinárodní tým vedený českými antropology dokonce podnikl praktický výzkum této lovecké strategie v jedné z oblastí, která je pro vytrvalostní lov vhodná – v africké poušti Namib.

Hlavním autorem vědecké studie o vytrvalostním lovu publikované v časopise Journal of Human Evolution je biologický antropolog Martin Hora z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jak nám prozradil, poslední záznam o použití strategie vytrvalostního lovu pochází z přelomu tisíciletí, je tedy čtvrt století starý. Jak vědci svůj experiment zorganizovali?

Vytrvalostní lov v Namibské poušti. Experiment začíná|foto:Martin Hora, Přírodovědecká fakulta UK Praha

Jak moc složité to bylo a využili při jeho přípravě a vlastním lovu také místních spolupracovníků? Jak experiment s vytrvalostním lovem probíhal a kolik lovů výzkumníci absolvovali? Pokusné lovy organizované našimi vědci se odehrály na konci období sucha, kdy v Namibské poušti nastává období největšího horka. Teploty se v průběhu dne pohybují kolem 40 stupňů Celsia. Jak na tyto podmínky reagovala těla samotných lovců, kteří šli v antilopích stopách?

Bratr Odorik a cesta do Číny

Karavana Marka Pola přejíždí Indii po Hedvábné stezce. Vyobrazení v Katalánském atlasu z roku 1375|foto:Abraham Cresques, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Dnes a také příště zavzpomínáme na předního českého sinologa Vladimíra Liščáka z Orientálního ústavu Akademie věd České republiky, který bohužel nedávno zemřel. Planetáriu poskytl v minulosti hned několik rozhovorů; ten o bratru Odorikovi z Pordenone jsme vysílali v roce 2005.

Jméno benátského kupce Marka Pola zná určitě každý. Tento středověký cestovatel navštívil v druhé polovině 13. století Čínu a pobýval i na dvoře velkého chána Chubilaje. Své zážitky vylíčil ve spise, kterému se začalo přezdívat „Milion“ – tak neuvěřitelné a přehnané připadaly Evropanům jeho zprávy o dalekých krajích. Marko Polo však nebyl první, kdo se ve středověku z Evropy do Asie vydal a o svých cestách sepsal zprávu.

Karavana|foto:Shutterstock

V čele tohoto pronikání stáli obchodníci, ale také mniši – františkáni a dominikáni, kteří v pohanských krajích hlásali slovo Boží. Zdá se, že úspěšně. V roce 1289 papež Mikuláš IV. jmenoval dokonce apoštolského nuncia a misionáře pro Mongolskou říši. Stal se jím Giovanni de Montecorvino, od roku 1307 chánbalický arcibiskup, který v Číně působil až do své smrti v roce 1328. Právě v této době navštívil vzdálené východoasijské končiny Odorico z Pordenone.

I on sepsal před svou smrtí v italské Padově paměti a vylíčil v nich své putování a zážitky. Odorikův cestopis byl ve své době dokonce populárnější, než cestopis slavného Benátčana. Bohužel – dnes se na něj často zapomíná. Odorico z Pordenone je přitom zajímavá i když trochu tajemná postava. Je totiž možné, že byl svým původem Čech – alespoň některé prameny to tvrdí. Co všechno o něm víme?