Než koktat, raději jsem si nechával dávat pětky před tabulí, prozrazuje tiskový mluvčí ústecké Zdravotnické záchranné služby

Na pozici tiskového mluvčího Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje působí už 10 let.

„Na druhém stupni základní školy a na střední škole jsem hodně zadrhával a koktal, zejména ve stresových situacích. A v té pubertě, na střední ekonomické škole, kde jsme byli ve třídě jen čtyři kluci, byl ten posměch spolužaček opravdu drsný a nehezký. Takže jsem se nakonec kousnul a řekl si, že raději budu mlčet a dostanu pětku,“ vzpomíná Prokop Voleník.

Pomohla třídní učitelka

Nakonec ho zachránila jeho paní třídní, paní učitelka Čuprová. „Zavolala si mě do kabinetu s tím, že se mě ptala, co se děje. Tak jsem jí vysvětlil, že koktám a nechci, aby se mi holky smály. Ta se pak s ostatními pedagogy dohodla, že nebudu zkoušený u tabule, ale budu mít víc písemek – tím mě tenkrát zachránila,“ prozrazuje Prokop Voleník.

Jak dodává, problém s koktáním mohl vzniknout už při jeho narození. „Jsme z bráchou jednovaječná dvojčata, narodili jsme se v 27 týdnu, byl to v tom roce 1979 celkem zázrak, že jsme přežili. Měl jsem zhruba 1040 gramů, bratr 1080. Prošli jsme si pak těžkou novorozeneckou žloutenkou, já k tomu ještě posléze dostal velmi závažnou infekci,“ popisuje Voleník.

Za co by chtěl poděkovat MUDr. Skleničkové, pedagogům z Vyšší školy zdravotnické v Ústí nad Labem a svým kolegům? Jak se svého koktání zbavil a vrací se mu někdy koktání? Nejen to se dozvíte z přiloženého audiozáznamu.