Neolitická revoluce a „vynález“ zemědělství

Tuto zásadní převratnou změnu datujeme do neolitu, období přibližně před deseti tisíci lety, přičemž samozřejmě nejde o náhodu. Země se tehdy přiblížila ke Slunci a glaciál tak byl vystřídán interglaciálem, tj. dobou meziledovou. Globální oteplení nastolilo příznivé vegetační podmínky, čehož si všiml a využil bystrý druh zvaný Homo sapiens sapiens.
Dosavadní přisvojovací hospodářství lovu a sběru se posunulo na kvalitativně odlišný způsob, na hospodářství výrobní, kdy člověk začal záměrně využívat přírodních procesů k získání potravy: pěstování plodin, zejména obilovin, a domestikaci a chovu zvířat – mezi prvními byly ovce, ale také kozy či psi.
Zemědělství se poprvé vyskytlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce, dnes označovaného jako Blízký východ, o něco málo později také v Mezoamerice a jihovýchodní Asii. Nyní už je zřejmé, proč právě tady se zanedlouho objevily první skutečné civilizace a státy.

Samotný pojem „neolitická revoluce“ je zde trochu zavádějící – vytváří dojem, že zemědělství se uchytilo během krátké doby. Ve skutečnosti se nový způsob života prosazoval po několik tisíc let. Je ovšem nezbytnou podmínkou pro následný populační úspěch lidstva, které se díky zemědělství vymanilo z úplné závislosti na přírodě.
Nově už nebylo zapotřebí stěhovat se za migrující zvěří, nýbrž se usadit na jednom místě a kontrolovat reprodukci odchycených kusů. Užívá se zde pojem „živé konzervy“, který je více než ilustrativní. K sedentarizaci, neboli usazení se na místě, vybízí i celoroční starost o pěstované plodiny. Díky neolitické revoluci tak vznikají první trvalá lidská sídla, z nichž se vyvinou města.
Usedlý, a tedy pohodlnější způsob života, kdy dochází k zajištění trvalého přísunu potravy, zároveň vede k výraznému nárůstu natality, protože rodiny už dokážou zajistit přežití více potomkům. Nesrovnatelně vyšší efektivita výrobního hospodářství nad přisvojovacím zároveň způsobí tzv. specializaci, dělbu práce, kdy se část populace už nemusí zabývat obstaráváním potravy a napře svou dovednost na výrobu nástrojů (tak vzniknou řemesla) nebo na systematické pozorování přírodních a nebeských dějů (zde se jedná o počátky náboženství a věd). V neposlední řadě je s fyzickou náročností zemědělských prací spojen přechod od matriarchátu k patriarchátu, který se v naší civilizaci udržel prakticky až do 1. světové války.

Ohniště v Neolitickém domě ve Všestarech|foto: Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Vysíláno v Planetáriu č. 12/2013, 22. března.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.