Nečemice: Řady míří na nebe
Nenápadné kamenné řady vybudoval kdosi na prudkém svahu zdánlivě zcela v rozporu s logikou. Proč? A kdy to vlastně bylo?
Přijdete sem lesní cestou, rozrytou lesní mechanizací a tu a tam i divokými prasaty; zejména pokud je po dešti. Hlína je mazlavá a má krvavou barvu. Prasata se rochní v blátivých loužích a drbou se pak o stromy. I jejich kmeny jsou rudé od hlíny. Od prasečí koupelny je to jen kousek na jakési lesní plató, kus rovinatého terénu za nímž se nachází podlouhlý val. Vylezete na něj, podíváte se ze svahu, který se poměrně prudce sklání borovým lesem do koryta vyschlého potoka a neuvidíte vůbec nic. Až když začnete procházet onen svah křížem krážem, narazíte tu a tam na kámen porostlý mechem. Tomu, co máte před sebou, se říká nečemické kamenné řady. Mají tu být čtyři, ale vy budete rádi, když ve vzrostlé trávě najdete aspoň jednu řadu. Přesněji - její kousek. Pár nevelkých kamenů. Pocházejí odsud, ale usazeny jsou v lůžkách z drobnějších úlomků. Někdo je sem tedy umístil záměrně. Ale proč?
Ocitnete-li se tu někdy, určitě si položíte stejný dotaz jako kterýkoliv jiný návštěvník tohoto místa. Proč by kdo budoval kamenné řady v tak prudkém svahu? A na jeho hraně ještě nasypával val - neboť i ten je možná umělý. Zcela jistě nemůže jít o meze úzkých políček. Na takovém svahu by mohl chtít orat leda šílenec. I případné astronomické využití řad je ze tří stran znemožněno, Nečemickým a Sádeckými vrchy. Od koryta potoka, kde snad řady dříve začínaly, by při nezalesněném svahu byl možný pouze omezený výhled na severní a severovýchodní oblohu. A právě tímto směrem leží vrch Výrov s pravěkým hradištěm, obývaným kdysi Kelty i Slovany a se zcela současnou retlansační stanicí. Možná je to náhoda, ale nečemické řady jako by vytyčovaly přímo přes Výrov směr vzhůru k obloze. Není divu, že o nich jeden záhadolog psal už i jako o "záhadné rampě". Snad startovací, nebo pozorovací, kdo ví. To si nechal pro sebe.
Proč stále zdůrazňuji ty divoké vepře?
Když nečemické řady před sedmi lety hledali odborníci z Prahy, našli jen spoustu děr po kamenech. Vypadalo to, že tu řádili vandalové. Na místo se ihned vydali situace znalí badatelé z Loun a já měl to štěstí, že jsem je mohl doprovázet. Žádné kameny však nechyběly. Jen hlína tu všude byla rozrytá od prasat. Díra na díru. Odborníci z Prahy zkrátka nebyli připraveni na to, že kameny budou tak nepatrné a že jich bude tak žalostně málo. A nebo se ještě nesetkali s divočáky.
Ani vy se nenechte zmást.
Frederik Velinský
Fotografie autor.
Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Eurobankovky budou mít nový vzhled. S výběrem designu může až do září pomoct veřejnost
-
Vypnutí jaderné elektrárny sníží výkon hospodářství a zvýší ceny elektřiny nejen v Maďarsku, říká expert
-
Marocká vláda se poprvé vyjádřila k migrační krizi v Ceutě. Obvinila z ní pašeráky a dezinformace
-
Bottas vyměnil formuli za kolo a pobláznil Hlinsko. ‚Hezké cesty lesem, užil jsem si to,‘ vyprávěl v cíli
