Nečemice: Řady míří na nebe

27. říjen 2002
Nejstarší obří černá díra může astronomům pomoct pochopit temné období vesmíru

Nenápadné kamenné řady vybudoval kdosi na prudkém svahu zdánlivě zcela v rozporu s logikou. Proč? A kdy to vlastně bylo?

Přijdete sem lesní cestou, rozrytou lesní mechanizací a tu a tam i divokými prasaty; zejména pokud je po dešti. Hlína je mazlavá a má krvavou barvu. Prasata se rochní v blátivých loužích a drbou se pak o stromy. I jejich kmeny jsou rudé od hlíny. Od prasečí koupelny je to jen kousek na jakési lesní plató, kus rovinatého terénu za nímž se nachází podlouhlý val. Vylezete na něj, podíváte se ze svahu, který se poměrně prudce sklání borovým lesem do koryta vyschlého potoka a neuvidíte vůbec nic. Až když začnete procházet onen svah křížem krážem, narazíte tu a tam na kámen porostlý mechem. Tomu, co máte před sebou, se říká nečemické kamenné řady. Mají tu být čtyři, ale vy budete rádi, když ve vzrostlé trávě najdete aspoň jednu řadu. Přesněji - její kousek. Pár nevelkých kamenů. Pocházejí odsud, ale usazeny jsou v lůžkách z drobnějších úlomků. Někdo je sem tedy umístil záměrně. Ale proč?

Až do roku 1950 se o nečemických řadách nevědělo. Na jejich existenci upozornil kounovského řídícího učitele Václava Náprstka místní hajný. Náprstek znal dobře jiné kamenné řady, kounovské, a tak nelenil a o svém nálezu poreferoval řediteli žateckého muzea Františku Kopeckému. Na řady byl prý tehdy ještě docela zajímavý pohled. Nacházelo se mezi nimi čtvercové seskupení kamenů, kterému Kopecký říkal "božiště". Uprostřed něj stál kámen z bílého materiálu, úplně jiný, než byly ostatní kameny v řadách. K čemu sloužil, to se nikdo neodvážil ani odhadovat. A dnes už není podle čeho. Bílý kámen zmizel už v letech šedesátých, pryč je i kamenný čtverec. Kameny, shozené kýmsi ze svahu do vyschlého potočního koryta, už své původní umístění neprozradí. Ani archeologové tu nikdy nekopali.
Ocitnete-li se tu někdy, určitě si položíte stejný dotaz jako kterýkoliv jiný návštěvník tohoto místa. Proč by kdo budoval kamenné řady v tak prudkém svahu? A na jeho hraně ještě nasypával val - neboť i ten je možná umělý. Zcela jistě nemůže jít o meze úzkých políček. Na takovém svahu by mohl chtít orat leda šílenec. I případné astronomické využití řad je ze tří stran znemožněno, Nečemickým a Sádeckými vrchy. Od koryta potoka, kde snad řady dříve začínaly, by při nezalesněném svahu byl možný pouze omezený výhled na severní a severovýchodní oblohu. A právě tímto směrem leží vrch Výrov s pravěkým hradištěm, obývaným kdysi Kelty i Slovany a se zcela současnou retlansační stanicí. Možná je to náhoda, ale nečemické řady jako by vytyčovaly přímo přes Výrov směr vzhůru k obloze. Není divu, že o nich jeden záhadolog psal už i jako o "záhadné rampě". Snad startovací, nebo pozorovací, kdo ví. To si nechal pro sebe. Budete-li nečemické řady hledat, připravte se na napínavé pátrání. Z Nečemic se vydejte po silnici na Třeskonice. Asi kilometr a půl za Nečemicemi, v ostré pravotočivé zatáčce silnici opusťte a dejte se doleva a jakoby zpět, kolem malé chatové osady. Dostanete se na jakési štěrkové parkoviště, z něhož vás už lesní cesta dovede ke zmíněným prasečím lázním a následně ke svahu s kamennými řadami.
Proč stále zdůrazňuji ty divoké vepře?
Když nečemické řady před sedmi lety hledali odborníci z Prahy, našli jen spoustu děr po kamenech. Vypadalo to, že tu řádili vandalové. Na místo se ihned vydali situace znalí badatelé z Loun a já měl to štěstí, že jsem je mohl doprovázet. Žádné kameny však nechyběly. Jen hlína tu všude byla rozrytá od prasat. Díra na díru. Odborníci z Prahy zkrátka nebyli připraveni na to, že kameny budou tak nepatrné a že jich bude tak žalostně málo. A nebo se ještě nesetkali s divočáky.
Ani vy se nenechte zmást.

Frederik Velinský
Fotografie autor.

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.