Návštěva náboženského fanatika

Milan Knotek, znalec etikety: „Mohu vám, pane Františku, nabídnout řešení jednoho mého kamaráda, kterého asi před patnácti lety často navštěvovali příslušníci známé náboženské organizace, oni tomu říkají „misijní činnost“ – buď na ulicích nabízejí materiály nebo chodí, nebo alespoň tehdy hodně chodili, po bytech a chtěli si s lidmi povídat. Když už k němu v tom roce přišli asi popáté, vymyslel mimořádně efektivní způsob, jak se jich zbavit, i když to není stoprocentně společensky košer. Jen to napůl sranda, ale skvěle funguje.“

Alena Perková, moderátorka: „Co tak skvělého ten váš kamarád udělal?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Když ti lidé z náboženské organizace zazvonili a on otevřel dveře, začali povídat něco o krizi hodnot a konci světa a nabízet diskusi v jeho bytě, jako ostatně vždycky. A on se rozhodl nedával jim žádnou zpětnou vazbu. Prostě stál a mlčel, nasadil kamenný výraz, nereagoval ani na pozdrav. Uběhla minuta, minuta a půl, oni pořád něco říkali, pak čekali na reakci, nic…pak zase něco povídali, zase nic… No a po několika minutách prostě odešli a už se nikdy nevrátili.“

Alena Perková, moderátorka: „Kdyby mě tohle někdo udělal, třeba v rádiu při rozhovoru…“

Milan Knotek, znalec etikety: „Něco podobného kdysi provedl v televizi písničkář Karel Plíhal Jitce Obzinové, když se ho zeptala, co ho potěšilo, ale ona to v přímém přenosu ustála se ctí. Z hlediska etikety to ale opravdu není optimální řešení. Když nás navštíví náboženský fanatik, můžeme ho po první větě přerušit a říci stručně a jasně „nezlobte se, nemám zájem, už sem prosím nechoďte“. Ti lidé jsou obvykle slušní a nepokračují. Pan František musí otevřeně a upřímně říct, aby ho už nenavštěvovali, jinak to prostě nejde. Na nic se nevymlouvat, prostě zřetelně vyslovit celkový nezájem. Mě ale docela překvapuje, že se něco takového ještě v současnosti stává, myslel jsem si, že nábor nových oveček už je překonaným jevem minulého století. Většinou zvoní sousedé, abyste šli na pivo nebo grilovat.“