Náměstek ministra východoněmecké Stasi Martin Weikert se narodil v Hrádku nad Nisou

Vyučil se truhlářem a už od mládí byl politicky činný v komunistickém svazu mládeže Československa. Poté, co se v sousedním Německu ujal moci Adolf Hitler, pomáhal Weikert německému levicovému hnutí a působil na hranicích jako kurýr.

V letech 1934 a 1935 pobýval v Moskvě, kde na Leninově škole Kominterny získal ideologické školení. Po návratu do Československa vstoupil do KSČ a stal se tajemníkem strany pro severní a východní Čechy.

Po okupaci v roce 1939 emigroval do Sovětského svazu, kde vstoupil do národního výboru Svobodné Německo. V Sovětském svazu se Martin Weikert živil jako zámečník a bydlel nejprve ve Stalingradu, pak v Kazašské SSR.

V Ufě a Moskvě absolvoval kurz komunikační techniky. Tyto znalosti uplatnil v roce 1944, kdy byl ilegálně vysazen na Slovensku, aby zde pracoval jako radista partyzánského velení během Slovenského národního povstání.

Po skončení války se Weikert stal členem UV KSČ. V roce 1946 se dobrovolně přestěhoval do sovětské okupační zóny Německa a usadil se v Halle. Zde vstoupil do SED, místní obdoby komunistické strany a začal pracovat u policie. Už o rok později vedl oddělení politické policie v celém Sasku-Anhaltsku a postupoval dál.

V roce 1952 působil jako vedoucí jednoho z oddělení Ministerstva pro státní bezpečnost, tedy Stasi. V roce 1953 byl Weikert jmenován náměstkem ministra Stasi a o něco později také vedoucím berlínské okresní správy Stasi.

Po demisi ministra musel i Martin Weikert opustit své berlínské funkce a odešel do Erfurtu, kde vedl tamní okresní správu Stasi až do odchodu do důchodu v roce 1982. Za svou činnost obdržel řadu komunistických vyznamenání včetně řádu Karla Marxe a československou Dukelskou pamětní medaili.

Martin Weikert zemřel v roce 1997.