Na osmi kolech po Měsíci. Půl století Lunochodu 2 a letecká archeologie od papírové mapy k LIDARu

V úvodním přehledu zajímavostí navštívíme archivní fondy španělské národní knihovny, kde nedávno umělá inteligence odhalila dosud neznámou hru dramatika Lopeho de Vegy; španělští archeologové se pro změnu zamýšleli nad smyslem neobvyklého nakupení zvířecích lebek v jeskyni Des-Cubierta, zatímco ti egyptští oznámili objev jedné z nejstarších a nejzachovalejší staroegyptských mumií poblíž Džoserovy pyramidy v Sakkáře a britským badatelům se podařilo odhalit totožnost lodního vraku objeveného nedávno u pobřeží jihoanglického Sussexu. Američtí specialisté oznámili, že budou v dohledné budoucnosti testovat raketové motory na jaderný pohon.

Vozítka na Měsíci: 50 let Lunochodu 2

Lunochod na Měsíci – počítačová ilustrace|foto:Fotobanka Profimedia

Po Marsu už jezdilo šest vozítek; minimálně dvě z nich tam stále pracují – americké rovery Curiosity a Perseverance. Situace kolem třetího, nedávno ještě aktivního čínského vozítka Ču-žung není úplně jasná. Možná zmrzlo, možná ne. Čína také v nedávných letech jako jediná vysadila dvě vozítka na povrch Měsíce: zatímco Jü-tchu už nefunguje, jeho jmenovec s číslem dva stále pracuje, a to dokonce na odvrácené straně našeho souputníka. Čínské sondy měly na Měsíci dva pohyblivé mechanické předchůdce – ale je to dost dávno. Sovětské Lunochody zanechaly svou stopu v měsíčním prachu začátkem 70. let minulého století. Sonda Luna 21 s Lunochodem 2 se na cestu k Měsíci vydala před 50 lety – 8. ledna roku 1973. Pojďme si její dobrodružnou misi připomenout.

Lunochody stojí na povrchu Měsíce dodnes. Lunochod 2 je vidět na snímku ze sondy Lunar Reconnaissance Orbiter na konci své stopy směřující k lunárnímu jihu; ve výřezu snímku je čtyřikrát zvětšený detail – nejjasnějším bodem je patrně otevřené víko vozítka|foto:NASA/GSFC/Arizona State University, ©

Jak nám před deseti lety u příležitosti 40. výročí startu Lunochodu 2 řekl odborník na kosmonautiku Jiří Kroulík, sovětští konstruktéři plánovali využití měsíčních vozítek od samého počátku 60. let. Jejich vývojem se do roku 1965 zabývalo oddělení OKB1 hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova, které však bylo výrazně přetížené i další prací, spojenou především s vývojem zařízení pro pilotované lety. Poprvé se Sověti pokusili vypustit sondu s Lunochodem v roce 1969. Jenže nosná raketa Proton chvilku po startu z kosmodromu Bajkonur explodovala. Druhý Lunochod, označovaný dnes jako Lunochod 1, odstartoval v roce 1970 jako sonda Luna 17. Ta už na Měsíci úspěšně přistála. Stejně jako o tři roky později Luna 21, která na Měsíc dopravila Lunochod s číslem 2. Byl to pozoruhodný úspěch. Lunochody totiž nebyli žádní mrňousové, ale skutečně mohutná vozidla.

Úspěchy sovětských Lunochodů nepřekonaly věhlas amerických výprav na Měsíc. Vlivní činitelé sovětské kosmonautiky možná i proto brzy rozhodli o ukončení tohoto výzkumného programu. Lunochod 3, ačkoliv byl konstruktéry připraven, se už na Měsíc nepodíval. Ani žádné jiné vozítko, celých 40 let – až do přistání čínského roveru Jü-tchu v prosinci 2013.

Archeologie z nebe: Od mapy k LIDARu

Letecká archeologie v praxi. Porostové příznaky vykreslily na poli obrysy obdélníkového dvojitého ohrazení. Down Ampney, Gloucestershire, Anglie|foto:Profimedia

Už je to sto let, kdy byly britským badatelem Crawfordem formulovány principy, na kterých je založena takzvaná letecká archeologie. Objekty, skryté pod zemí – různé jámy, pozůstatky obydlí, zasypané příkopy, hroby a podobně – se dají dohledat při pohledu z výšky díky nejrůznějším příznakům: stínovým, půdním, ale u nás především vegetačním čili porostovým. Jednoduše řečeno, polní plodiny rostou trochu jinak nad archeologickými objekty a jinak mimo ně. Ve vegetační sezóně, dejme tomu od května do žní, jsou rozdíly tak markantní, že se z letadla nedají přehlédnout.

Jak jsme si říkali před týdnem, v Čechách nastaly zlaté časy letecké archeologie až na začátku 90. let minulého století. Byla to doba vskutku pionýrská... Jak si povíme dnes, v současnosti už je skoro všechno jinak, zvlášť co se technologií týče. Jak vypadaly archeologické výzkumy z kabiny letadla na začátku 90. let? O tom hovoří jeden z otců-zakladatelů naší letecké archeologie Martin Gojda z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky a katedry archeologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.