Moravský historik a archivář Berthold Bretholz

I v horkých dnech musí být v archivu chladno. Staré knihy jsou citlivé na okolní prostředí

Tentokrát si připomínáme historika Bertholda Bretholze. Narodil se 9. července 1862 v Příboře v židovské rodině. Judaismus ale v mládí opustil.

Po absolvování gymnázia ve slezském Bílsku vystudoval historii, filozofii a práva na vídeňské univerzitě. Měl velké jazykové nadání, a kromě rodné němčiny hovořil také česky, francouzsky, italsky a anglicky; uměl latinu a řečtinu.

V roce 1892 byl jmenován do funkce stavovského historiografa moravského, tedy jakéhosi oficiálního dějepisce. Před ním tuto funkci zastával například významný moravský historik Beda Dudík.

V roce 1895 začal Berthold Bretholz pracovat v městském archivu v Brně, o dva roky později odešel do Moravského zemského archivu, který mezi lety 1909 až 1926 vedl a přebudoval na centrální moravské archivní pracoviště. Zároveň vyučoval dějiny a pomocné vědy historické na německé technice v Brně, a byl také korespondenčním členem Akademie věd ve Vídni.

Především se ale věnoval badatelské práci. Už od roku 1893 vydával velmi podrobné Dějiny Moravy. Vydal a editoval ohromné množství archivních pramenů týkajících se dějin Moravy.

Vydal příručku pro paleografy, a také odhalil padělky svého předchůdce archiváře Antonína Bočka.

V neposlední řadě napsal knihu Geschichte Böhmens und Mährens bis zum Aussterben der Přemysliden 1306, kde rozvinul tvrzení o nepřetržitosti germánského osídlení Čech i po příchodu Slovanů, a o trvalém česko-německém charakteru českých zemí.

Proti tomu argumentovali nejen čeští historici, ale i němečtí historici z pražské německé univerzity. Například Wilhelm Wostry, znalec středoevropské kolonizace, což Bretholz nesl pochopitelně bolestně.

Nástup nacismu v Německu v roce 1933 pro něj znamenal obrovské zklamání. O tři roky později Berthold Bretholz zemřel. Pravděpodobně si vzal život sám, a snad právě kvůli politickému vývoji.

Nacistický režim Bretholzovo jméno s ohledem na jeho židovský původ z historiografie prakticky vymazal, jeho teorii o trvalém germánském osídlení českých zemí ovšem zařadil do své ideologie.

Berthold Bretholz wurde am 9. Juli 1862 in Freiberg, in einer jüdische Familie geboren. Judaismus verließ er schon aber in seiner Jugendzeit. Nach dem Studium am Gymnasium im schlesischen Bielitz studierte er Geschichte, Jura und Philosophie an der Wiener Universität. Bretholz hatte eine große Sprachbegabung: neben seiner Muttersprache Deutsch sprach er auch Tschechisch, Französisch, Italienisch und Englisch. Er konnte sogar Lateinisch und Griechisch.  Im Jahre 1892 wurde er zum Landeshistoriker für Mähren berufen. Ab 1895 leitete er das Brünner Stadtarchiv und ab 1897 das mährische Landesarchiv, dessen Direktor er von 1909 bis zu seiner Pensionierung 1926 war.

Bretholz wurde damit wie ein Geschichtsschreiber. Vor ihm hatte die Stelle des Landeshistorikers der bedeutende mährische Historiker Beda Dudík inne.  Berthold Bretholz lernte gleichzeitig Geschichte und historische Hilfswissenschaften an der Deutschen Technischen Hochschule Brünn. Ab 1907 war er ordentliches Mitglied des österreichischen Archivrats. Die Österreichische Akademie der Wissenschaften wählte ihn 1914 zum korrespondierenden Mitglied.

Bretholz widmete sich aber vor allem der Forschungsarbeit. Seit 1893 gab er Detaillierte Geschichte Mährens aus. In der editierte er eine große Menge von Archivalien um Mähren. Bretholz gab auch ein Handbuch für Paläographen aus und enthüllte eine Fälschung seines Vorgängers Antonín Boček. Nicht zuletzt schrieb er das Buch Geschichte Böhmens und Mährens bis zum Aussterben der Přemysliden 1306, in dem er die Theorie der Kontinuität der germanischen Besiedlung Böhmens nach dem Einzug des Slawen und den Deutsch-böhmischen Charakter des Landes entfaltete.

Dagegen argumentierten nicht nur böhmische Historiker aber auch deutsche Historiker von der Prager deutschen Universität. Z. B. Wilhelm Wostry, ein Kenner der mitteleuropäischen Kolonisierung. Das trug Bretholz sehr schwer. Berthold Bretholz arbeitete im mährischen Landesarchiv vor allem nach der Gründung der Tschechoslowakei in einer tschechischen Umgebung, was ihm nicht viel gefiel. Er bemühte sich um Professur an die Berliner Universität, jedoch scheinbar wegen seiner jüdischen Herkunft gelang das ihm nicht.

In den 20. Jahren dachte er über Professur an der Prager deutschen Universität nach, aber wegen seiner Arbeit über die Kontinuität der germanischen Besiedlung Böhmens kam es nicht dazu. Nach dem in Deutschland Nationalsozialismus kam, war das für ihn eine große Enttäuschung. Drei Jahre später, am 27. November 1936 nahm sich scheinbar deswegen Berthold Bretholz in Brünn selber das Leben. Das Nazi-Regime hat seinen Namen in der Historiografie wegen seiner jüdischen Herkunft praktisch ausradiert, seine Theorie über dauernde germanische Besiedlung Böhmens reihte aber in seine Ideologie ein.