Minietiketa: Pozvánky

Milan Knotek, znalec etikety: „Pana Karla nepotěším. Pokud na pozvánce není výslovně napsáno, že platí pro dvě osoby, tak musíme jít na akci sami. Pan Karel s manželkou měli tehdy štěstí, že to byla akce v divadle, kam se vejde často o trochu víc lidí, než je oficiální kapacita, protože kdyby se konala třeba u stolu se jmenovkami účastníků, tak to by potom byl mnohem větší problém.“

Alena Perková, moderátorka: „Takže přijít na akci s někým, kdo není pozván, může být asi velký problém…“

Milan Knotek, znalec etikety: „Obrovský problém - je to asi nejhorší věc, kterou můžeme hostitelům udělat. V případě veřejných akcí v otevřeném prostoru, jako jsou např. rauty, je to v uvozovkách pouze problém společenský, ale když třeba na slavnostní večeři přijde někdo, kdo tam nepatří, a u stolu je přesně vymezený počet židlí a k tomu ještě na jméno, tak je organizátor v nesnázích. Musí totiž bleskově improvizovat, nebo taktně říci „vážená dámo nebo vážený pane, omlouvám se, ale nemůžete vstoupit…“

Alena Perková, moderátorka: „Vy jste něco takového zažil?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Několikrát, naposledy asi před třemi lety, když jsem na ústecké Větruši organizoval slavnostní večeři s gubernátorem vladimirské oblasti, to je takový ruský krajský hejtman… Dlouhý stůl, jmenovky, přesný počet židlí, a jeden severočeský politik si vzal sebou neohlášeně manželku. Vyřešit se to dalo – já jsem jí přepustil své místo a obsluha mi rychle prostřela na místě na konci stolu. Stihla to ještě předtím, než všichni přišli a usadili se, což bylo štěstí.“

Alena Perková, moderátorka: „Není vhodné se hostitelů zeptat, když pozvánce nerozumíme?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Proč ne, nic tím rozhodně nezkazíme, ale opakuji – když na pozvánce není vysloveně napsáno, že platí pro dva, jdeme sami nebo se omluvíme.“