Minietiketa: Líbání ruky

15. únor 2013

Paní Alena S., které je devatenáct let, nastoupila jako sekretářka do jedné velké firmy. Píše nám: „Mám skvělého šéfa, kterému bude šedesát, je moc fajn a pořád mi líbá ruku. Vím, že se to podle společenských pravidel smí, ale je mi to nepříjemné - přeci jen, je to starý pán. Neměl by ruku líbat spíš starším dámám?“.

Milan Knotek, znalec etikety: „Líbání rukou je nádherně starosvětské, mnohým to připomíná salonní časy z dob Oldřicha Nového a dalších známých gentlemanů. První republika sice vůbec nebyla tak idylická, jak je to zobrazováno ve filmech, my ale o tom můžeme alespoň snít. Paní Aleně chci hned na začátku vzkázat – ruku by vám nikdo podle pravidel etikety líbat neměl…“

Alena Perková, moderátorka: „A já myslela, že se to smí…“

Milan Knotek: „Pravidla společenského chování políbení ruky znají, ale pozor, v tomto případě zůstáváme jen u názvu. Etiketa říká, že ženu uchopíme jemně za prsty, ne za celou dlaň, opatrně jí ruku mírně zvedneme, skloníme se k ní a rty se nám zastaví těsně nad hřbetem ruky. Žena by neměla na ruce cítit ani náš dech. Polibek tedy pouze naznačujeme, ruku v žádném případě nelíbáme.“

Alena Perková: „Proč?“

Milan Knotek: „Třeba právě proto, že si dotek našich rtů někdo nemusí přát - je to už de facto trochu intimní záležitost. Etiketa v tom má jasno – žena je společensky významnější než muž. A ten, kdo stojí ve společnosti výš, si může vybrat, kdo se ho bude nebo nebude dotýkat. Proto také např. nabízí ruku jako první.“

Alena Perková: „Když mi někdo políbí ruku, mám ho napomínat?“

Milan Knotek: „Pokud s tím nemáte nepřekonatelný problém, tak samozřejmě ne. On to jistě myslí dobře a ke starším pánům, protože mladí to nedělají, se chováme s úctou.“

autoři: mkt , Alena Perková
Spustit audio