Michal Mareš – levicový intelektuál, spisovatel, novinář, básník a anarchista z Teplic

Ze středoškolských studií byl v 17 letech vyloučen za protest proti popravě španělského anarchistického teoretika Francisca Ferrera.

Sám Mareš byl jedním z nejmladších aktivních anarchistů. Jako novinář a autor próz i divadelních her se v době první republiky věnoval sociálním problémům.

V roce 1921 vstoupil do KSČ. Psal pro Tribunu a Prager Tagblatt a spolupracoval s Rudým právem. Přátelil se s Jaroslavem Haškem i dalšími velikány, například s Karlem Čapkem, Franzem Kafkou nebo Egonem Erwinem Kischem.

Za druhé světové války pracoval částečně v ilegalitě. Pomáhal Židům a německým antifašistům a v součinnosti s českými četníky organizoval černou poštu do terezínského ghetta.

Jeho radost z osvobození v roce 1945 netrvala dlouho. Omylem ho zatkla sovětská NKVD. Mareš pak začal v Peroutkově týdeníku Dnešek poukazovat na nečisté a nezákonné praktiky nastupujícího režimu. V této souvislosti dokonce použil pojem „gestapistické metody“. Po únoru 1948 byl kvůli tomu odsouzen a uvězněn na sedm let. Potom měl zákaz publikovat. Pracoval na stavbě a dožil v bídě s minimálním důchodem.

Zapomenutý Michal Mareš zemřel v Praze v roce 1971. O 20 let později byl rehabilitován. Jeho rodné město si ho připomíná pamětní plaketou v Českobratrské ulici.