Magnetické pole a tajemné skvrny Jupitera

Jedné z nich, která se jmenuje po italském hvězdáři a matematiku Cassinim, se před třemi roky, v lednu 2001, podařilo uskutečnit jedinečný experiment. Týkal se především Jupiterova magnetického pole.
Astronomové tušili, že je opravdu mohutné. Potvrzení této skutečnosti však přinesly radioastronomické přístroje až v padesátých letech 20. století; o několik desetiletí později pak sondy Pioneer a Voyager, které vyfotografovaly na noční straně planety mohutné elektromagnetické výboje a polární záře a změřily intenzitu pole svými magnetometry.
Jupiterovo magnetické pole je asi dvacetkrát silnější než zemské a v naší planetární soustavě je samozřejmě nejsilnější. Vytváří kolem planety magnetosféru; jakousi obrovskou kapsu, ovlivňující a usměrňující pohyb nabitých částic a tok elektrických proudů. Tato kapsa zároveň, řečeno zjednodušeně, nevpustí dovnitř žádnou částici tzv. slunečního větru. Z měření sondy Cassini vyplynulo, že tato kapsa má průměr asi dvacetkrát větší než samotná planeta, tedy asi tři miliony kilometrů. Jupiterova magnetosféra by si tím mohla vysloužit pomyslný zápis do Guinnessovy knihy rekordů naší sluneční soustavy - jako vůbec největší souvislý objekt. Její hranice však nejsou pevné a výrazně kolísají v souvislosti se sluneční aktivitou.
Magnetosféra doslova "dýchá", a to podle okamžité intenzity slunečního větru. V těsné blízkosti planety jsou radiační pásy, tedy oblasti se zvýšenou koncentrací nabitých částic. Tyto pásy se prostírají přibližně 70 až 250 tisíc kilometrů od okraje Jupiterových mračen. Odtud též přichází netepelné radiové záření planety, neboť tato oblast je vlastně jakýmsi gigantickým urychlovačem. Volné elektrony v něm získávají energii a rychlost blízkou světlu. Vystřelovány do Jupiterovy ionosféry pak způsobují polární záře.
Sonda Cassini v té době nezkoumala Jupiter sama. O pohled na planetu v rentgenové části spektra se postarala družice Chandra. S její pomocí odhalili vědci tajemnou horkou skvrnu v severní polární záři Jupitera. Skvrna v periodě 45 minut vyvrhuje proud částic o vysokých energiích. Co je příčinou tohoto úkazu, to zatím není jisté.
Lze také spekulovat o tom, co způsobuje blednutí proslulé velké rudé skvrny, kterou na Jupiteru poprvé pozoroval už zmíněný italský astronom Cassini v 17. století. Skvrna poslední dobou nejen bledne, ale také se zmenšuje. Kdoví - možná v budoucnu zmizí úplně a stane se z ní další mýtus.

Miroslav Zimmer

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.