Kupujete ojeté auto? Počet najetých kilometrů si ověřte u značkového servisu
Rozhodli jste se koupit auto z bazaru. Než se budete radovat z koupě vozu, měli byste zbystřit. S koupí automobilu je spojená i řada povinností a doporučení, které se rozhodně vyplatí dodržet.
Prodávající má povinnost předložit kupujícímu hned několik dokumentů. „V první řadě by to měl být technický průkaz,“ říká Evžen Vodrážka, odborník na automobily. „Pokud má auto servisní knížku, tak i ji, ale ta není povinná ze zákona,“ dodává.
Největší nebezpečí = přetočený tachometr
Jsou známé a časté případy, kdy si člověk koupí auto, které má mít najeto třeba 150 tisíc kilometrů, ve skutečnosti je to ale mnohem více. Přetočený tachometr je asi největší nebezpečí, které číhá na kupující při pořizování nového auta. „Před celou transakcí bych doporučoval obrátit se na značkový servis, který je schopen prohlédnout auto a zjistit počet najetých kilometrů,“ doporučuje Evžen Vodrážka.
Pokud kilometry souhlasí s tím, co uvedl prodávající, je dobré zajít společně s prodávajícím na městský úřad na evidenci motorových vozidel. Tam by měl bývalý majitel vůz odhlásit, kupující má zase povinnost automobil přihlásit na své jméno. „To je záruka i pro prodávajícího,“ tvrdí Evžen Vodrážka a dál vysvětluje: „Aby nedošlo k tomu, že kupující auto nepřihlásí, a potom pokuty a povinné ručení jdou za tím, kdo vůz ohlásil.“
Na odhlášení či přihlášení vozidla s sebou vezměte: velký technický průkaz, osvědčení řidiče, pojistku a ověřenou kupní smlouvu.
„Od loňského roku musí být kupní smlouva úředně ověřená,“ říká Evžen Vodrážka a pokračuje: „Dost často se stávalo, že někdo prodal auto, které nebylo jeho.“ Tak nezapomeňte – ověřte si reálný počet ujetých kilometrů, auto pojistěte ještě před přepsáním a vždy po prodejci požadujte technický průkaz vozidla – máte na to právo ze zákona!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
