Krumlovský les a záhada "posvátné práce"

3. leden 2004

Planetárium

Nejstarší obří černá díra může astronomům pomoct pochopit temné období vesmíru|foto: Robin Dienel / Carnegie Institution for Science

Rozhovor s archeologem Martinem Olivou z Moravského zemského muzea v Brně.

Krumlovský les je jednou z největších těžebních oblastí evropského pravěku. Přitom se o ní až donedávna vůbec nic nevědělo. V době bronzové se tu masově těžila zdejší kamenná surovina - rohovec. Logicky by to mělo znamenat, že o ní byl zájem v širokém okolí a že šlo o surovinu velmi kvalitní. Ale logika je jedna věc a skutečnost věc druhá. Právě o tom jsme před časem hovořili s geologem Antonínem Přichystalem (viz článek Tajemství Krumlovského lesa ) a dnes se k tématu vracíme v rozhovoru s dalším zainteresovaným - archeologem Martinem Olivou.
(Pro snadnější orientaci v textu jsme pro vás připravili orientační tabulku pravěkých kultur Česká minulost pohledem archeologa.)

Pravěké těžební jámy v Krumlovském lese dnes|foto: Martin Oliva

Kopete v oblasti Krumlovského lesa už deset let, a tak nepochybně víte, jak to s těžbou a využitím zdejšího rohovce v pravěku bylo opravdu.

Rohovec byl využíván většinou v mladší a v pozdní době kamenné, zatímco vrchol jeho těžby v Krumlovském lese spadá do starší doby bronzové. Rozsáhlá činnost tam pak probíhala i v době popelnicových polí - to už se tam však nejspíš netěžilo. Lidé sbírali rohovec po haldách a vůbec jim nezáleželo na jeho kvalitě; zpracovávali ho nicméně v obrovském množství. V letech 2002-3 jsme v Krumlovském lese zkoumali dokonce až osm metrů hluboké jámy z doby halštatské - tedy ze starší doby železné, kdy už kámen jako surovina nebyl vůbec zapotřebí. Z té doby zatím u nás neexistuje žádné sídliště, na kterém by se při vykopávkách našlo víc než deset kusů kamenné industrie; většinou je jich podstatně méně.

Každého teď asi napadne otázka, proč tedy v Krumlovském lese lidé rohovec těžili, když jim k ničemu nebyl? Jaký z něj měli užitek?

Protože vrchol těžby je ve starší době bronzové, domnívám se, že šlo asi o vyrovnávání nějakého napětí v tehdejší společnosti. Právě v té době totiž byly například znovu osídlovány jeskyně a kopaly se poměrně hluboké hroby s větším množstvím pohřbené populace než předtím. Docházelo i k tzv. "vylupování hrobů". Vůbec přitom nemuselo jít o činy s nějakým kriminálním pozadím, jen o kontakt se světem mrtvých. Představuji si, že právě v té době se v Krumlovském lese mohly nějakým způsobem protnout dávné vzpomínky na starobylou tradici zdejšího těžebního prostoru s nějakým novým akcentem na svět podzemních sil. A toho pak bylo nějak využito. Ti lidé samozřejmě nevěděli, že zbůhdarma plýtvají svou prací a energií. Buď jim bylo nějak implantováno a nebo koneckonců sami sdíleli přesvědčení o smysluplnosti své práce, i když třeba transcendentální. Vykonávali ji zřejmě ve víře, že jim to něco přinese, přičemž spotřebovávali značné množství energie. Mohlo se to dít v obdobích, kdy nebylo na polích co na práci, například mezi setím a sklizní.

V Krumlovském lese se našlo obrovské množství opracovaných kamenů. Vedle hotových artefaktů to byly i výrobky nehotové, rozpracované; těch byla dokonce většina. Dá se vůbec nějakým způsobem odhadnout, kolik jich tam bylo?

To se odhadnout nedá. Šachty ze starší doby bronzové, původně hluboké až osm metrů, jsou v Krumlovském lese i v současné době dobře viditelné - jako zhruba půlmetrové a nebo metrové prohlubně, lemované haldami. Jenomže i pod těmito haldami se často skrývají další staré jámy, které jdou zase o několik metrů níže, takže celá krajina je tu zcela přeměněná. Takováto situace je v Krumlovském lese minimálně na ploše několika desítek hektarů. Přičemž z pouhé půlky krychlového metru země z okraje jedné únětické těžní jámy, kterou jsem ručně, bez nějakého přesívání a plavení probral, jsem získal přibližně 140 kg štípané industrie. To je asi 15 000 kusů. Při důkladnější probírce za pomoci plavení by to bylo 2-3x tolik. I těch 15 000 kusů je však víc štípané industrie, než kolik se jí našlo na všech sídlištích a pohřebištích starší doby bronzové v celém středním Podunají! Je tu zkrátka naprostá diskontinuita mezi těžbou a použitím. Absolutní počet artefaktů v Krumlovském lese může jít do miliard, bilionů - opravdu nevím. Na váhu by se mohlo jednat o tisíce až desetitisíce tun.

Podle čeho jste těžbu datovali? Znamená to, že se na místě našla i nějaká keramika?

V těch jámách, které jsme zkoumali až opravdu do hloubky, jsme prakticky pokaždé našli keramiku - a je to keramika ze starší doby bronzové. Kromě toho jsme nechali datovat i některé vzorky uhlíků. U nich vyšlo, že jsou to uhlíky z přechodu kultur únětické a věteřovské, čili z nejvyspělejší fáze starší doby bronzové. Zajímavé také je, že v jednom místě, kde v pravěku docházelo k terasovitému snímání svahu o rozloze několika desítek metrů a výšce těžní stěny asi 4-5 metrů, jsme našli uhlíky z doby, která starší době bronzové bezprostředně předchází. Práce tam probíhaly někdy za pozdně eneolitických pohárových kultur - tedy buď v období šňůrové keramiky a nebo zvoncovitých pohárů. Což jsou kultury, které s výjimkou hrobů prakticky nekopaly do země. I jejich sídlišť známe málo, z kultury se šňůrovou keramikou a nebo z protoúnětické kultury prakticky žádné. Proto je s podivem, že právě v Krumlovském lese vykonávali tito lidé tak rozsáhlou kopáčskou činnost s tak obrovským množstvím vytěžených a zřejmě stoprocentně na místě ponechaných místních rohovců.

Velké koncentrace štípané industrie jste našli také v okolí různých výrazných balvanů. Je to jen proto, že si na ně štípači rohovcových brekcií při práci sedali a nebo to mělo ještě nějaký hlubší význam?

Štípaná industrie je v této oblasti prakticky všude, nejen kolem těch plochých, "sedátkovitých" balvanů, které asi máte na mysli. Ty jistě mohly při práci jako sedátka sloužit, protože jsou velké a od pravěku jistě nehnuté. V areálu Krumlovského lesa jsou však i další nápadné skupiny balvanů, kolem nichž je pazourků podstatně méně. Nacházejí se zhruba 100-150 metrů od vlastních těžebních revírů a zdá se, jako by některé z nich byly poznamenané lidskou rukou. Na konci jednoho podlouhlého balvanu, který byl dřív zřejmě vztyčený, jsme našli vytesané jakési dvě hlavy. Jsou určitě hodně staré, jenomže nevíme jak. Nevíme, zda pocházejí z období vrcholu těžby a nebo z pozdější doby. Okolí "balvanu s hlavami" jsme celé prokopali. Mnoho štípané industrie tam nebylo, zato tam byly střepy - ovšem ne pravěké; takový tam byl snad jen jeden, dost atypický. Ale byly tam střepy asi ze 13. století našeho letopočtu. Proto si musím položit otázku, zda nešlo o cosi jako "odpohanštění" míst, ke kterým se třeba pojila určitá pohanská tradice. Známe to ze západní Evropy, kde se kdysi kácely megality a nebo se na ně stavěly kříže, aby se pohanská tradice narušila.

Nejvýraznější skupina balvanů v Krumlovském lese, u které se našly pravěké artefakty a také střepy ze středověkých nádob|foto: Martin Oliva

Z vašich nálezů v Krumlovském lese vyplývá, že se tam kdysi masově vyráběla štípaná industrie, kterou však její výrobci nikam neodnášeli, takže zůstávala na místě, a to v obrovském množství. Řekli jsme si, že smysl té práce mohl být symbolický a že mohlo jít o jakousi "posvátnou práci". Známe z té starší historie i jiné podobné případy, kdy naši předkové konali ve velkém objemu nějakou (z našeho pohledu) zbytečnou činnost?

Třeba egyptské pyramidy jsou něco velice blízkého. Hérodotos a podle něj třeba ještě i Ceram sice sugestivně popisovali řady otroků táhnoucí od Nilu pod biči otrokářů obrovské kvádry, ale my už dnes víme, že to tak zřejmě vůbec nebylo. Chyběl mocenský aparát, který by byl něco podobného schopen zvládnout. Podle dochovaných záznamů to ti lidé dělali z nadšení, možná v naději na alespoň malý kousek faraonovy nesmrtelnosti nebo pro něco podobného; byť jim to bylo třeba implantováno shora, představiteli vládnoucích tříd. Z našeho prostředí známe zase neolitické rondely. To jsou víceméně kruhové příkopové struktury o průměru mnoha desítek metrů, často mnohonásobné a často také přesazované z místa na místo. Vidíme u nich obrovské množství odvedené práce a nacházíme jen velmi malé stopy nějakého reálného využití, třeba jen rituálního. Na Moravě se rondely budovaly např. v období moravské malované keramiky, ze kterého známe velké množství ženských plastik - což je jistě rituální záležitost. Nepozorujeme však, že by se na sídlištích s rondely těch plastik našlo víc, než na nerondelových. Další příklad: Ve starší fázi moravské malované keramiky se na výrobu štípané industrie často používal obsidián, importovaný z východního Slovenska a z Maďarska. Ani ten není u rondelů početněji zastoupen, než na obyčejných sídlištích; nemůžeme tedy říci, že by se na sídlištích s rondely scházeli lidé z širokého okolí, případně z různých kulturních okruhů. Proč se tedy rondely budovaly a jaké bylo jejich reálné využití? Způsob jejich stavby je navíc velmi segmentovaný. Některé úseky rondelových příkopů jsou stále opravovány a přehlubovány (známe až pětinásobné reparace), zatímco jiné úseky příkopů třeba u téhož rondelu nejsou vůbec vykopány, jenom naznačeny. Zdá se tedy, že při budování rondelů fungovala jakási centrální autorita jenom zezačátku, kdy se průběh rondelového příkopu nějakým způsobem natrasoval. Rondel pak už byl, bez ohledu na podobu příkopů, schopen nějaké funkce, řekněme rituální. Jednotlivé skupiny pracovníků pak jako by už dělaly jen samy pro sebe, možná s nějakými prvky soutěživosti. I v tomto případě se mi proto zdá, že šlo víc o samotnou práci při budování rondelu, než o jeho pozdější využití.

Svou roli asi hraje i ta skutečnost, že na ploše samotných rondelů se toho mnoho nenašlo.

To je pravda - nenašlo. Plocha ohraničená kruhovým příkopem nebývá zastavěná; jam je tam podstatně méně než v okolí rondelu a nějaké kůlové domy jsou velice vzácné. Jedna kůlová stavba byla sice odkryta na jednom slovenském rondelu, ale to je trochu diskutabilní záležitost, protože někteří badatelé tento nález za rondel nepovažují. Z rondelů neznáme žádné centrální domy ani jiné objekty rituálního charakteru, žádné významnější pozůstatky obětí a na rondelech se nenašly ani žádné býčí lebky s barvivem, které jsou dost běžným nálezem rituálního charakteru z té doby. Je pravda, že v některých příkopech byly nalezeny i poházené lidské kosti. Ty však známe i ze starších opevnění, z období lineární keramiky, kde se podobné nálezy vyskytují daleko častěji.

Kroužek, vyrytý do kamenného sedátka. Před 3600 lety?|foto: Karel Ondra

Nejde však jen o těžbu v Krumlovském lese a budování rondelů. Existují i jiné předimenzované stavby; například různá pravěká opevnění.

Jsou to třeba eneolitická hradiště. Vznikají v dobách, kdy už se rondely dávno nepoužívaly - v době kultury s nálevkovitými poháry a později. Mnohé z nich mají skutečně značně předimenzované rozměry a přitom se nacházejí v dost odlehlých končinách. Pozorujeme u nich mnohdy takovou mohutnost hradeb a takové směrování nejrůznějších předsunutých valů, že by to bylo snad užitečné proti nějaké jízdě nebo pro nějaký moderní způsob válčení, kde se o pohybech nepřítele dozvídáme z dostatečným předstihem; tak, aby se populace mohla do těch odlehlých opevněných míst stáhnout. V případě nějakých drobných šarvátek, k jakým tehdy nejspíš převážně docházelo, považuji budování podobných obřích opevnění za zcela bezpředmětné. Myslím si, že i v tomto případě byly důležitější nějaké symbolické aspekty válčení, kde nešlo ani tak o to pobít maximum nepřátel, jako spíš o jakési harašení zbraněmi, předvádění své moci, prosperity a podobných věcí.

Hovoří se o institutu jakési "posvátné práce" i mezi zahraničními badateli? I jinde než u nás přece existují podobné předimenzované objekty pravěkého stáří, které by mohly být jejím produktem?

Toto téma není zatím příliš rozvinuto. Já osobně si myslím, že třeba v případě západoevropských megalitů jde prakticky o totéž. Víme, že do dolmenů se ukládali mrtví, třeba i po mnoho generací, přičemž pozůstatky těch starších se vždy odsunuly stranou. Význam dalších megalitických objektů je pro nás dodnes záhadou. Například aleje kamenů v bretaňském Carnacu - to je velice temná záležitost, které vůbec nerozumíme. Koneckonců i Karel Sklenář ve své vynikající knížce o megalitech (Tanec obrů, Academia, Praha 1996 - pozn. F.V.) tvrdí v podstatě totéž, co já. I podle něj šlo při stavbě megalitů do značné míry o to, ovládat skrze práci nějakým způsobem tehdejší společnost. Dát jí určitý řád, určitý cyklus prací atd., a to zřejmě ve vztahu k ročnímu cyklu; k tomu stále se opakujícímu zemědělskému času, odlišnému od našeho času křesťanského, jdoucího odněkud někam. Zemědělský čas šel naproti tomu pořád dokola, od sklizně k sadbě a tak dále.

Pro některé z archeologů a možná i pro některé z vás je asi hypotéza o pravěkém kultu "posvátné práce" obtížně stravitelná. Pravdou však je, že o tom, co si naši předkové skutečně mysleli a jak odůvodňovali to či ono své konání nevíme zhola nic. A bude tomu tak vždy.

S Martinem Olivou rozmlouval Frederik Velinský
Fotografie Martin Oliva a Karel Ondra.