Krajina! Průchod okolím v příkladech

4. duben 2020

Přírodovědec Jiří Sádlo přemítá nad tím, co je to krajina a jak to s ní ve skutečnosti je, a dochází i nedochází k závěru, že to vlastně neví nikdo, ani on sám.

Jednou, někdy před čtvrt stoletím, jsem se ráno vzbudil zahrabaný v listí na zřícenině hrádku zvaného Chudý, kousek od Holan a České Lípy; slunce ostré jako žhavá žiletka krájelo chladné stíny stromů a dole v údolíčku tekl Dolský potok, kde jsme se večer s kamarádem Pinďou potmě a bez baterky málem uplácali v bahně. Seděl jsem u kořenů borovice na kraji ostrohu, jedl tatranku a švestkový kompot, plival pecky a krajina byla samý strom a pták a mrak a obloha a mně bylo krásně. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že mezi Českou Lípou a Bakovem leží velké neznámé zvíře, to zvíře že je tajga a já se na něj dívám, věřil bych mu na slovo a ještě bych dodal, že já ho těmi peckami krmím. I když Holany jsou trochu stranou a jestli k nim to zvíře zasahuje, tak jen drápem nebo špičkou ocasu.

Co je to vlastně ta krajina a co je jí ukradené

Krajina! Průchod okolím v příkladech

Kdyby mi ale tentýž člověk, a je to zrovna přírodovědec Jiří Sádlo, tehdy řekl, že krajina je vlastně všechno kolem nás, nejen to pěkné, ale i to ošklivé, možná bych se na něj mrzel. Ale teď už chápu, že to tak je, protože jsem si pár dní listoval jeho knihou „Krajina!“, kterou vydalo nakladatelství Kodudek v Praze, a v té je toho spousta třeba o té nové divočině, která u nás vzniká, i když se málokomu líbí, ale ona si vzniká sama a o svolení nás žádat nemusí. A Jiří Sádlo se na to rád dívá třeba přes okraj půllitru oknem vesnické hospody a poznává kytky a brouky a protože se, aspoň podle té jeho nové knihy, často a rád v minulosti toulal krajinou kterou znám, nejen na Českolipsku a kolem Litoměřic, ale taky v Jizerkách, na Podřipsku nebo na šumavském Špičáku, je mi to blízké. A rád mu odpustím, že ve mně zviklal přesvědčení, že vím co je to krajina, protože to vlastně neví nikdo, nebo lépe řečeno, ona ta krajina je všude a bude tu i bez nás, a vachrlaté definice, které ji popisují, jsou jí srdečně ukradené.

Sádlo, Portmann, Jung a Andersen

Hejnický chrám a vrcholky Jizerských hor

Ta knížka pana Sádla je vlastně takové bloudění, „průchod okolím v příkladech“, jak praví její podtitul, od vývěsních štítů hospod a stánků s občerstvením po portmannovskou biologii a jungovské psychické funkce; ostatně autor sám je akademik Botanického ústavu, kde se zabývá rostlinnou sociologií, ekologií invazí a holocénním vývojem krajiny, to se nějak projevit musí. A všechno je to navíc ilustrováno přepěknou sbírkou rébusů ze 160 let starých Humoristických listů, chce to trpělivost a soustředění, ale rozluštění bude až budoucně, jak je psáno v tiráži, aniž by bylo jasné, jestli se to týká těch rébusů nebo samotné krajiny. Každá věc má svoji pohádku, říká Jiří Sádlo podle Hanse Christiana Andersena; i ta jeho knížka ji má. A protože každá pohádka má své vypravěče a taky čtenáře, dá se čekat, že si je najde i knížka, o které vám tady nesouvisle vyprávím. To proto, abyste věděli, jak je vlastně celá napsaná. Nejlíp by se mi četla po ránu, pod tou borovicí na Chudém hrádku, ale to má každý nastavené jinak, v tom vám radit nebudu.

O knihu Jiřího Sádla „Krajina! Průchod okolím v příkladech“ s námi můžete soutěžit. Šanci na výhru máte do neděle 26. dubna. 

Jiří Sádlo: Krajina! Průchod okolím v příkladech. Praha: Kodudek, 2019. ISBN 978-80-906311-5-1.

Spustit audio

Související