Klienti domova důchodců v Bystřanech rozhodně nezahálí. Přátelí se s dětmi z mateřské školky
Domovy důchodců bývají někdy vnímány jako odkladiště starých lidí, kde skončit není žádná výhra. Možná to tak někde skutečně je. V domově důchodců v Bystřanech u Teplic by ale s takovou charakteristikou určitě nesouhlasili. Snaží se, aby jejich klienti u nich prožívali kvalitní život.
„Zpíváme s děckama, náš pěvecký soubor Bystřanka... Zrovna před vánoci jsme měli společný výstup,“ popisuje klientka domova v Bystřanech paní Vlasta Komínková nezvyklou spolupráci, která se tu rozvíjí už asi tři roky.
Klienti domova důchodců se totiž přátelí s dětmi z bystřanské mateřské školky. Senioři chodí do školky na akce jako je drakiáda nebo dlabání dýní, čas od času jedou společně na výlet. Pak mají i pravidelné aktivity, například zpívání, o kterém už mluvila paní Komínková.
„Jednou za měsíc je Česko čte dětem, kdy pravidelně chodíme na čtení a každý týden se setkáváme – jeden týden jsou tanečky a jeden týden je zpívání,“ říká ředitelka školky Petra Doubková za přizvukování ředitelky domova důchodců paní Miroslavy Barešové, která řekla, co vlastně pro seniory kontakty s nejmenšími znamenají.
„Není to jenom zpestření – to, že to je mladá generace, seniory strašně nabíjí. A nemusí spolu nic tvořit, už to, že je pozorují a že jsou mezi malými dětmi jim pomáhá. A myslím si, že i oni mají dětem hodně co předat.“
Její slova potvrzuje i paní Komínková: „Ono dělat s děckama je úžasně fajn. Protože už z té jejich vizáže, z toho vztahu k vám vás to ohromně potěší, když vás chytnou za ruku a řeknou: ,Babi, já vás mám ráda.ʻ“
O spolupráci se školkou mluví ředitelka Miroslava Barešová jako o dobré praxi, kterou může doporučit i ostatním.
Bystřanský domov důchodců nabízí i paliativní péči
Za dobrou praxi, označuje i jednu jinde nezvyklou službu, kterou tu poskytují, a sice paliativní péči. Tedy vyprovázení klientů v posledních dnech jejich života. Bystřanský domov důchodců prostě nechce, pokud to není nezbytné, aby jejich klienti opouštěli tento svět v nemocnicích nebo LDN, ale chtějí jim umožnit opravdu důstojný odchod v milém a přátelském prostředí.
„Byla to hodně náročná práce, protože jsme si museli zmapovat, jak se budeme chovat. Jak budeme hovořit s těmi lidmi, jak mezi sebou a jak hovořit s blízkou rodinou.“
A jak ředitelka bystřanského domova důchodců Miroslava Barešová hodnotí názor, že domov důchodců je to nejhorší, co může člověka na konci života potkat?
„Děti našich klientů jsou lidé důchodového a předdůchodového věku a mají už své zdravotní problémy. A jsem bytostně přesvědčená, že takový člověk má pomáhat vnoučatům, protože vnouče je budoucnost tohoto národa. Domácí péče je podle mě nedůstojná – aby 65letý muž vyměňoval plenu své 90leté mamince, to není příjemné ani pro jednoho, ani pro druhého.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
