Jsem terno pro stydlivé ženy, říká nevidomý masér

Bývalý malíř pokojů proseděl tou dobou u počítače a nad knihami spoustu času a začala ho z toho bolet záda. „Tak jsem šel na masáž, a tam to začalo. Starší kolega, který se chystal do důchodu, mi navrhl, jestli bych to po něm nechtěl převzít. Že je v Praze škola, která to učí. Tak jsem se tam přihlásil.“

Nabízely se i další varianty vzdělávání. Jenže kariéra v IT ani pletení košíků by Petra nebavilo. Zvolil masérský kurz a úspěšně ho absolvoval. Získat klientelu nebylo těžké. Hlavně pro stydlivé ženy byl nevidomý masér skoro ideální.

Po prostorách svého salonu se pohybuje bez hole, slepecký pes mu většinou chodí v patách. „To se naučíte během chvíle. Jsem tu už tři roky, vím dobře, kde co je.“

„Nevidím ani začervenalou kůži nebo jiné signály, které by mě mohly mást. Každý problém musím najít pohmatem,“ poukazuje na další výhodu toho, že nevidí. Je odkázán na své ruce a právě těmi dělá svým klientům dobře.

Že si zvolil kariéru maséra i dnes pokládá za správné rozhodnutí. Práce s lidmi je podle něj nejlepší. „Nemusím číst drby na internetu. Všechno se od lidí dozvím v práci,“ usmívá se Petr Vaculík.

Občas sebou jeho práce nese i veselé momenty. Jaké? Poslechněte si reportáž.