Jezero smrti

Dvě z těchto jezer leží v Kamerunu - Monoun a Nyos, jehož hladina má rozlohu pouhých patnácti hektarů, zato je místy hluboké až 200 metrů; vyplňuje totiž zbytky sopečného kráteru, který vznikl asi před čtyřmi stoletími. Ještě před dvaceti lety stály u jezera čtyři vesnice, dnes je kolem něj zóna smrti, do které se lidé vracejí jen postupně a na vlastní nebezpečí. 21. srpna roku 1986 došlo u jezera ke katastrofě, kterou nikdo nečekal. V půl deváté večer, kdy většina místních obyvatel už spala, se z jižní části jezera Nyos vznesl obrovský bílý mrak oxidu uhličitého. Jeho množství se odhaduje na milion šest set tisíc tun. Mrak rychle rostl, začal se šířit rychlostí 100 kilometrů v hodině a nakonec zabil všechno živé v okruhu 25 kilometrů od jezera. Zemřelo víc než 1700 lidí a 3500 zvířat, dalších 20 tisíc osob bylo zdravotně postiženo. Do 320 kilometrů vzdáleného Yaoundé, hlavního města Kamerunu, se první zmatené zprávy o katastrofě dostaly s jedenapůldenním zpožděním. Když 26. srpna přiletěly na místo vrtulníky, nebylo koho zachraňovat a trvalo velmi dlouho, než byl odhalen viník - plyn, který už samozřejmě dávno rozfoukal vítr. Co způsobilo smrtící výron plynu odborníci dodnes nevědí. Snad byl na vině sesuv půdy, možná sopečná erupce a nebo silný studený déšť, který vmetl do jezera lavinu bahna a kamení a porušil v něm rovnováhu vrstev tak, že se bahno, nasycené oxidem uhličitým dostalo k hladině. Kamerunská vláda nedlouho po neštěstí všechny obyvatele z oblasti jezera Nyos přesídlila jinam. Jak už ale bylo řečeno, někteří z nich se k nebezpečnému jezeru vracejí. K podobnému neštěstí, ovšem s daleko méně tragickými následky, došlo v roce 1984 i u jezera Monoun, kde při výronu plynu zahynulo 34 lidí. Smrtící plyn občas uniká i z jezera Kivu na hranici mezi Kongem a Rwandou. Kamerunská vláda nechala před několika lety u jezer Nyos a Monoun nainstalovat pumpy, které z jejich dna odsávají nadbytečný oxid uhličitý. Podle vědců je ovšem tlak plynu u jezerního dna třikrát vyšší než v láhvi šampaňského a tak nelze opakování dvacet let staré katastrofy do budoucna vyloučit.
V posledních letech se stalo zvykem uskladňovat s pomocí pump nadbytečné zásoby oxidu uhličitého pod mořským dnem. Skeptici z řad vědců varují, že si tak možná zaděláváme na velké problémy. Nadměrné ukládání plynu pod zemský povrch totiž podle nich vůbec nemusí být bezpečné. Stát se může cokoliv a náhlé uvolnění plynu by mohlo mít katastrofální následky. Jako u jezera Nyos.

Frederik Velinský

Pramen:
Zpráva ČTK z 18. srpna 2006.

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá obvykle v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Starší texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.