Jednou ze zbraní v boji s požárem národního parku České Švýcarsko jsou černí jestřábi

A to skutečně jsou. Nejen ti z amerických strojů, ale i ti čeští z armádních nebo policejních helikoptér. Ono totiž létat s hasicím vrtulníkem není žádný vyhlídkový let.

„Není to takové klasické létání jako letadlem nebo i dopravním vrtulníkem. Dalo by se říct, že je to hezký zážitek. To sice ano, ale tady je třeba si uvědomit, že je to práce, kdy člověk často zažívá velká přetížení. Rychlé klesání k nabrání vody, pak rychlý vzlet a zase pokles nad hašenou oblast, rychlé obraty a stoupání a zase klesání k hladině řeky. To znamená, že je to velmi náročné,“ vysvětluje Tracilowski.

Hlavním úkolem vrtulníků je hašení ohnisek, která nejsou dosažitelná ze země.

Mohlo by se sice zdát, že 3 tisíce litrů shozených na ohnisko požáru je hodně, ale podle Tomasze Tracilowského může být oheň schovaný i za skalní římsou. I po několika shozech vody se může ukázat, že oheň má stále sílu se dál šířit.

„Je to opravdu velký úkol. Znamená to být 8,5 až 9 hodin denně ve vzduchu a my tu máme jen jednu posádku. Při požárech v Turecku, kde jsme také zasahovali, jsme měli dvě skupiny, které se střídaly. Tady každý den nastupují na palubu ti samí lidé,“ říká Tracilowski.

Podle něj se situace na požářišti sice zlepšuje, ale stále jsou v lese místa, kde oheň plane, a také místa, která by se mohla znovu vznítit, pokud se požár neuhasí úplně. Vyhráno tedy zatím ještě není.