Hubbleovy stíny

O těchto "stínech" se zmínil v roce 1935 slavný americký astronom Edwin Hubble, když hodnotil snahy svých kolegů dohlédnout až na hranice pozorovatelného vesmíru. "Dále měříme už jen stíny a hledáme mezi přízraky různých nepodstatných chyb," napsal tehdy v jedné ze svých studií. Tyto imaginární "stíny" našly své zhmotnění v prosinci roku 1995, symbolicky díky vesmírnému teleskopu, který nese Hubbleovo jméno. Celých deset dnů tehdy astronomové snímali malou oblast vesmíru v souhvězdí Velké Medvědice, kde nebyly při běžném pozorování vidět žádné galaxie. Výsledný snímek, Hubbleovo hluboké pole, jich však ukázal tisíce; některé více, jiné méně zřetelné. A k tomu náznaky ještě vzdálenějších objektů. Americký popularizátor astronomie Jeff Kanipe jim říká Hubbleovy stíny. Pojmenoval po nich i svou knihu, kterou česky vydalo nakladatelství Mladá fronta. Kanipe se v ní zabývá snahou současných astronomů nahlédnout co nejhlouběji do minulosti vesmíru.
Nejstarší světlo, které máme k dispozici, je reliktní záření; nejspíš poslední světlo, které zbylo po Velkém třesku. Pochází z doby, kdy bylo vesmíru řádově jen asi 300 tisíc let. Co se dělo pak, je zahaleno do tmy - a to doslova, protože vesmír, naplněný v té době neutrálním vodíkem, se stal zcela neprůhledným. A v tomto neprůhledném vesmíru se formovaly nejstarší hvězdy a galaxie, které neutrální vodík spalovaly, až se konečně asi miliardu let po svém vzniku stal vesmír průhledným, jako je dnes. Astronomové by rádi zjistili, kdy vlastně vznikly první hvězdy, jak hmotné a jasné byly a jakou roli při jejich vzniku sehrála tajemná temná hmota, o jejíž podstatě se dodnes vedou spory. Chtěli by zjistit, jak a kdy se zformovaly první galaxie a jak vůbec vypadaly. Neobyčejně je také zajímá takzvaná temná energie, která podle propočtů tvoří skoro tři čtvrtiny vesmíru, působí, že se rozpíná a nikdo přitom neví co to vlastně je. Řešení těchto kosmologických problémů se skrývá mimo jiné právě v těch stínech, kterými na stránkách své knihy provází čtenáře dobře informovaný a problematiky znalý Jeff Kanipe. Při svém výkladu vás navíc stačí pozvat na poutavou návštěvu hvězdárny na vrcholu havajské sopky Mauna Kea, aby vám předvedl i zákulisí práce astronomů, zkoumajících minulost vesmíru. V závěrečné kapitole pak shrnuje, co astronomy čeká a jaké přístroje a sondy se v budoucnu pokusí zmapovat prostor za hranicí stínů. Velkou naději přitom vkládá Kanipe do Vesmírného dalekohledu Jamese Webba, který by měl vzlétnout v roce 2013. Snad se mu podaří prohlédnout i temným vodíkovým závojem a ukázat nám vesmír, mladý méně než 200 milionů let. Co v něm uvidí? O tom si zatím můžeme jen číst.

Jeff Kanipe: Hubbleovy stíny. Praha: Mladá fronta 2009. ISBN 978-80-204-1936-1