Hrob sv. Metoděje

10. listopad 2002

Planetárium

Nejstarší obří černá díra může astronomům pomoct pochopit temné období vesmíru|foto: Robin Dienel / Carnegie Institution for Science

Klementina Maštalířová objevila dokonce i Metodějův náhrobek! Škoda, že byl falešný.

Logo|foto:Český rozhlas

Roku 885 zemřel moravský věrozvěst a biskup, sv. Metoděj. Na Moravě byl i pohřben. Nevíme o tom víc, než se píše ve staroslověnské církevní legendě; totiž že to bylo "ve velkém chrámu moravském po levé straně ve stěně za oltářem sv. Bohorodičky". Sice je to poměrně přesné určení - jen vědět, který kostel to byl. Nevíme totiž ani to, kde se vlastně nacházel velkomoravský Velehrad. Archeologové sice odkryli řadu velkých středisek té doby, ale nelze dokázat, že to či ono z nich je právě Velehradem. A musíme ještě zdůraznit, že se současným Velehradem nemá ten velkomoravský nic společného. Přesto se hrob sv. Metoděje hledal nejčastěji právě v jeho širším okolí, zejména na jen pár kilometrů vzdáleném "hradisku sv. Klimenta", kde uprostřed valů z velkomoravské doby stály zříceniny svatoklimentského kostelíka. Často se hledalo i v nedaleké poloze, zvané Na hrobech - i když její název nemá s hroby nic společného; vznikl z hrůbů, tedy pahrbků. Metodějův hrob hledali laici i faráři, dokonce i historik Beda Dudík. Nakonec však musela přijít stupavská domkářka a lidová jasnovidka Klementina Maštalířová, aby všem sdělila pravdu. Měla ji přímo od pramene - tedy z onoho světa, od samotného biskupa Metoděje.

Logo|foto:Český rozhlas

Své výkopy prováděla v okolí Osvětiman od roku 1926, štěstí však měla až 24. června roku 1932 na už zmíněných Hrobech; v místech, kterým se od té doby říká U Metuda. V hloubce pěti metrů totiž právě v onen den najatí kopáči našli Metodějův náhrobek, dokonce s patřičným nápisem S ARČIBIS METODĚEI PROS ZA NAS U BOHA a s rytinou mitry. Samotné Metodějovy pozůstatky tam však nebyly. Maštalířová ovšem tvrdila, že tam budou, jen se musí kopat hlouběji; Metodějovi po boku prý dokonce leží ostatky sv. Ludvíka. To už byl kolem kopání u Osvětiman docela slušný rozruch, rozdmýchávaný novináři. Zatímco odborníci se k objevu stavěli skepticky, neboť terén v místě nálezu byl na první pohled sterilní a člověkem nedotčený, z dalekého okolí se sem scházely tisíce prostých poutníků, ze zvědavosti i v prosté víře. Kopáči vyhloubili jámu, hlubokou 22 metrů a narazili na spodní vodu. Hrob nikde. Začali proto jámu rozšiřovat a při té příležitosti našli další náhrobní kámen, rozbitý na několik kusů. A poutníci přicházeli a obchod kvetl. Prodávaly se fotografie kamenů, vybíraly se příspěvky, své stánky tu měly desítky kramářů a výčepníků. Pochybovat o pravosti nálezů nebylo radno. A přece byly falešné.

Nápis na prvním kameni byl proveden ve špatné chorvatské hlaholici, která se používala až od 13. století. Nepatřil na něj ani obrázek římskokatolické biskupské mitry. A navíc, kdyby byl kámen pravý, nemohlo na něm být napsáno PROS ZA NAS U BOHA, ale spíše PROS ZA NY U BOGA. Falzátor, který nápis vyryl (nejspíše skobou) byl prostě amatér. Druhý kámen už se snažil vyhnout chybám, na které upozornili odborníci. Ubylo písma, přibylo obrázků a kámen se tak ještě více podobal své předloze. Jak se totiž ukázalo, podvodník se skobou okopíroval obrázek mitry a jiné detaily z ilustrace v tehdy neobyčejně populárních Obrázkových dějinách národa československého autorského tria Rezek - Dolenský - Kosina (například písmo - viz obrázek). Věrohodnost nálezů vzala za své a poutníci se vytratili. Jen Klementina Maštalířová si stála na svém. Měla své vnuknutí. Ještě v roce 1960 žádala o povolení k dalším vykopávkám. Nedostala ho. Ostatně: kdo by ji asi tak finančně podpořil. Byla jiná doba a vydělávat na svatých nebylo už dost dobře možné.

Od té doby bylo nalezeno hned několik Metodějových hrobů a nejen na Moravě; jeden dokonce i v Srbsku. Některé obsahovaly lidské ostatky, jiné byly prázdné. Důkazy o jejich pravosti nejsou však ani v jednom z případů příliš přesvědčivé a lze proto takřka s jistotou konstatovat, že místo posledního odpočinku sv. věrozvěsta Metoděje zůstává nadále neobjeveno. A je to asi dobře. Lidem jeho formátu by měl být dopřán věčný klid.

Frederik Velinský
(podle knihy Karla Sklenáře Slepé uličky archeologie)
Fotografie z archivu Karla Sklenáře (s jeho laskavým svolením), kresba pochází z Dolenského Obrázkových dějin.

DODATEK:

Literatura ke kauze domnělého Metodějova hrobu

Psal o ní například slavista O. Ritz v časopise Byzantinoslavica (5, 1933-34) a také v Lidových novinách 20. ledna 1934. O dva dny později vyšel v týchž novinách ještě článek moravského archeologa J. Skutila. Zájemci o problematiku Metodějova hrobu si mohou prolistovat taktéž Almanach Velká Morava z roku 1965 a Slovenskou archeológii z roku 1970, kde najdou příspěvky V. Hrubého. A co dále? Přečíst si můžete třeba knihu V. Hrubého Velkomoravské Hradisko sv. Klimenta u Osvětiman (Brno 1961) nebo práci Z. Klanici Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje (Praha 1994), v níž autor obhajuje svou teorii, že hrob sv. Metoděje byl už nalezen - na velkomoravském hradišti u Mikulčic. Obsáhlé shrnutí celé historie nabízí K. Sklenář ve svých Slepých uličkách archeologie, které se dočkaly už dvou vydání (1977 a 1995). Doporučuji spíše to druhé, které (zcela logicky) obsahuje o celém případu daleko více podrobností.

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.

autor: frv