Hazmburk

Hazmburk je předsunutá hlídka Českého středohoří. Tvar kopce je podobně jako na Troskách či Ještědu zvýrazněn níže položenou okrouhlou Černou věží postavenou z čediče a výše položenou čtverhrannou Bílou věží postavenou z pískovce. Světlý pískovec v 50. letech zešedl dýmem z tepelných elektráren, takže dnes na hradě Hazmburku čili Klapém stojí dvě tmavě šedé věže. Tvar kopce je protáhlý a sleduje vulkanickou žílu. Těžké sopečné horniny se zabořují do okolních jílovců, které vytlačují a v podobě velkých sesuvných boulí zavalují úpatí kopce a ohrožují domy nedaleké vesnice.

Co je Hazmburk? Je to především buď výšinné sídliště nebo kultovní místo z doby, kdy lidé začínali používat železo. Je to vrchol obklopený sady, pod kterým spatříte ohradní zeď malého městečka, které v tomto nepraktickém a suchém místě zaniklo před čtyřmi či pěti staletími. K Hazmburku kráčíme velkým obloukem a vychutnáváme neustálou, ale vždy jemně monumentální perspektivu, která se každých několik desítek kroků mění podle toho, zda se obě věže v oku poutníka sbližují nebo oddalují. Některé hrady jsou krásnější zdálky než zblízka.

Na Valečov u Mnichova Hradiště a na Hazmburk jezdíme na jaře, když kvetou ovocné stromy a na skalnatých loučkách mezi čedičovými sloupky rozkvétají jarní květiny. Hazmburku se vyhýbáme za bouřky, protože vrchol v okolní rovině funguje jako hromosvod a zabíjí lidi, jako by je obětoval nemilosrdným bohům hromu. Některému posvátnu je lepší se vyhnout.

Temnou skalnatost Hazmburku je možné vykrátit procházkou kolem řeky Ohře mezi starými duby libochovického zámku. Zatímco Hazmburk se nás právem silnějšího zmocňuje, Libochovice nás opět zklidní a obrys krásy zde opět připomene Arkádii. Kdo však miluje skály a věže, může se vydat na sever k Vlastislavi a Košťálovu. Hořící vzpomínky a neklidné vzpomínky však zkrotí teprve louka na vrcholu vysokých Hradišťan (752 m) v náručí pravěkých valů, jejichž obrys se srdci podobá.