Hans Weinmann – úspěšný podnikatel, mecenáš a ústecký rodák
Každý, kdo chodí do ústecké knihovny v centrální Churchillově ulici, navštěvuje honosnou budovu, která se kdysi jmenovala Weinmannův palác. V roce 1929 ji nechal postavit místní rodák Hans Weinmann, prostřední syn jednoho z největších evropských průmyslníků své doby Jakoba Weinmana.
Židovská rodina takzvaných uhlobaronů měla rovněž podíly v bankách, železárnách a dalších podnicích a Hans Weinmann v práci svého otce už od 24 let úspěšně pokračoval.
Se svou ženou byl štědrým mecenášem ústeckých veřejně prospěšných podniků, například sirotčince, nalezince, slepecké školy, domova pro šestinedělky či tuberkulózního sanatoria.
Měl peníze i respekt, ale doba mu nepřála. Nacisté ho v dubnu roku 1939 v Praze zatkli. Jako židovskému nepříteli říše mu sebrali pas, a proto musel s rodinou tajně utéct do Anglie.
Nakonec zakotvil natrvalo v USA. Spolu se dvěma syny koupil továrnu na plasty a syntetickou kůži a továrnu na gumové zboží. Potom expandoval zpátky do Evropy, kde vybudoval několik závodů.
V roce 1945 byl majetek rodu Weinmannových na základě Benešových dekretů zkonfiskován bez náhrady. Průmyslový majetek odkoupila pod cenou Živnostenská banka.
Hanse Weinmanna, který umřel v New Yorku v roce 1960, nám kromě budovy knihovny připomíná ještě jeho dřívější sídlo s názvem Wölfelova vila ležící v ústecké Čajkovské ulici. Je ale bohužel opuštěná a v havarijním stavu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.