Fabián Puléř – jeden z nejlepších malířů své doby, rodák z Ústí nad Labem
Prameny o něm hovoří jako o jednom z nejlepších malířů své doby. I přesto ale o životě Fabiána Puléře víme velmi málo.
Narodil se okolo roku 1520 v Ústí nad Labem. Vyučil se pravděpodobně v dílně svého dědy.
Jako cestující tovaryš se potom v Evropě naučil iluminátorskému umění. V roce 1550 se usadil na Starém Městě pražském. Zde byl přijat do malířského cechu a začal tvořit.
Zabýval se především iluminacemi, tedy obrazovým doprovodem liturgických knih a rukopisů. Maloval také oltářní archy.
Odborníci si dnes nejvíce cení jeho Žlutického kancionálu, což je utrakvistický zpěvník z roku 1558. Od Puléře známe také graduály – Čáslavský, Kaňkovský, Lounský nebo metropolitního chrámu sv. Víta.
Ve tvorbě Fabiána Puléře vidíme zřetelné vlivy německého malíře Albrechta Dürera. Dále ho inspirovalo umění italské renesance a prvky manýrismu.
Ve Vlasteneckém slovníku historickém se dočteme, že „ve všech pracích svých hleděl všemožně přibližovati se ku přírodě, šetřil náležitě perspektivy v krajinomalbách a okrouhlosti a měkkosti ve figurách.
V obličeje vkládal výraznost a neobyčejnou barvitost. Při šatech, rouchách a ozdobách přihlížel k tomu, aby něžně a lehce splývala a přilehala, barev užíval vždy skvělých a živých, při tom však veskrz přiměřených a harmonicky v sebe přecházejících.
Fabián Puléř zemřel v Praze v roce 1562.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.