Gottfried Wilhelm Leibniz

Leibniz se narodil 1.července roku 1646 a už během studia filosofie a matematiky vynikl svým intelektem. Ten ho později i díky nebývalé šíři zájmů vynesl mezi největší polyhistory světových dějin. Jeho dílo je obrovské co do množství spisů i hloubky myšlenek; nejedná se přitom o povrchní, letmé bloumání, nýbrž o promyšlené nastolení zcela nového, přelomového paradigmatu, tedy způsobu uvažování, který v Evropě vládne dodnes. Zmiňme tu alespoň několik věd, které Leibniz spoluformoval. A nechť tou první je matematika.
Že je zde Leibnizův podíl zásadní, dokládají takové pojmy matematické analýzy, jako jsou například Leibnizovo pravidlo, Leibnizova řada nebo Newtonova-Leibnizova formule. Ostatně s Newtonem ho pojil zvláštní vztah – nezávisle na sobě definovali moderní matematickou analýzu, zároveň ale vedli vášnivé spory o to, kdo jako první objevil diferenciální a integrální počet. Současná historiografie rozřešila tento spor šalamounsky: prvenství objevu sice přiřkla Newtonovi, Leibnizovi ale prvenství v publikaci a řekněme i v eleganci metody. Právě tato dokonalejší forma je důvodem, proč se Leibnizem navržená symbolika používá dodnes.
Jeho zájem o počty ho přivedl i ke zkonstruování počítacího stroje. Za částku několika desítek tisíc tolarů prováděl tento stroj pro svého majitele základní matematické operace a dokonce zvládal třetí mocniny. Leibniz má ale překvapivě blízko také k moderním počítačům – jako první totiž systematicky propracoval binární soustavu. Záliba v technice se nicméně projevovala i praktičtěji – zkonstruoval například větrná odvodňovací čerpadla v dolech.
S jeho filosofickým a matematickým duchem souvisí i práce na poli logiky. Jeho snahou bylo vypracovat univerzální vědeckou metodu, která by vedla k nejzákladnějším logickým pravdám. Tyto logické principy se pak měly stát základem jakéhosi všeobecného, nadnárodně platného způsobu myšlení. Mimochodem – inspiraci pro tento záměr čerpal v Komenského panglossii. K tomu nakonec nedošlo, zato však Leibniz položil základy formální logiky a analytické filosofie, která propojuje myšlení s logikou.
V rámci své geniální přírodní filosofie se zabýval takovými tématy, jako jsou síla, čas, prostor nebo atomy. Kritizoval přitom mechanistické pojetí Descartovo a razil teorii, že veškerý svět nelze zjednodušovat na jakýsi neživý stroj, protože svět je oduševnělý,vědomý celek směřující vším svým pohybem k jasnému účelu.
Leibnizovo dílo se tímto ještě zdaleka nevyčerpává. Neúplnost našeho výčtu však kompenzuje fakt, že se s Leibnizovými myšlenkami setkává moderní člověk prakticky dnes a denně, a to bez ohledu na to, zda se jedná o vědy přírodní, či humanitní.

Vysíláno v Planetáriu č. 28/2010, 10. – 16. července.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.