Friedrich August von Hayek a nutnost svobody

Von Hayek si jako mladý představoval svou budoucnost na poli biologie, ale zkušenosti z první světové války ho přiměly věnovat pozornost vědám humanitním. Zprvu inklinoval k psychologii, aby si nakonec na základě větší praktičnosti vybral ekonomií. Nespokojil se ovšem jen s touto disciplínou; aby měl jak se patří dobrý přehled, začal ještě před tím studovat práva. V roce 1924 se pak von Hayek stal doktorem politických věd.
Mladý a schopný ekonom působil zprvu ve Vídni, následně pak na prestižní London School of Economics ve Velké Británii, odsud přestoupil na Chicagskou univerzitu a na konci svého života přednášel na univerzitě v německém Freiburgu, kde v roce 1992 také zemřel. Ať už však působil kdekoliv, vždy zastával jedno základní stanovisko, které se stalo stěžejní myšlenkou jeho rozsáhlého a multidisciplinárního díla – von Hayekovi byla nade vše svoboda. Právě její přesvědčenou obranou a zdůrazňováním se stal nejvýraznějším představitelem liberalismu v minulém století.
Tak jako mu byla hlavním pojmem svoboda, byl schopen definovat její základní ohrožení - to spatřoval v kolektivismu. Zásadně proto odmítal nejen nacismus a komunismus jakožto kolektivistické doktríny, které svobodou nepokrytě pohrdají, nýbrž tvrdě kritizoval i socialismus, který je oběma totalitním ideologiím společným jmenovatelem.
Chce-li si člověk zachovat svou svobodu, musí se rozhodovat sám za sebe, s ohledem na svůj užitek, a nebýt natolik naivní, aby rozhodování o sobě svěřil někomu, kdo chce ovládnout a vlastně i stvořit novou, údajně lepší společnost. Takový přístup sociálního inženýrství je v lepším případě neefektivní, v tom horším i nebezpečný. Jak řekl sám von Hayek: „…metoda centrálního řízení je neuvěřitelně nemotorná, primitivní a omezeného dosahu.“
Pozoruhodný je názor tohoto geniálního ekonoma na peněžní systém a inflaci. Za viníka neustálého znehodnocování peněz a tím i ožebračování lidí označil von Hayek stát a banky, především pak banku centrální. Zde je ostatně opět vidět jeho odpor k různým formám centralizace, ať už na úrovni politické, nebo ekonomické. Podle Hayeka by bylo nejlepším řešením, kdyby si peníze vydávali sami lidé a stát by přišel o svůj monopol. Nemohlo by se totiž potom přihodit, že celé národy budou chudnout z rozhodnutí svých vlád. Jsou to totiž prý právě tyto vlády, které ve spolupráci s centrálními bankami nesmyslně nalévají další a další peníze do systému, čímž vytvářejí nestabilní bublinu iluzorního hospodářského růstu. Tato bublina pak jednou praskne a nastane probuzení do tvrdé reality hospodářské krize.
Jak vidno, von Hayek byl i skvělý prognostik.

Vysíláno v Planetáriu č. 19/2011, 7. – 13. května.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.