František Pettrich – excelentní kameník a profesor sochařství na drážďanské akademii, rodák z Třebenic
Jako pasáček dobytka ztvárnil na holé skále stádo krav. Jeho talentu si prý všiml náhodný kolemjdoucí a doporučil otci, aby synův talent nenechal ležet ladem. Táta poslechl a třebenický rodák František Pettrich se začal v Litoměřicích učit u kameníka a sochaře Antonína Wytkupa.
S výučním listem se František Pettrich po třech letech vydal do Prahy na praxi k sochaři a řezbáři Josefu Malinskému. Pak odešel do Drážďan, kde studoval na Umělecké akademii u věhlasného Giovanniho Battisty Casanovy.
Už ve 25 letech byl Pettrich jmenován saským dvorním sochařem. O šest let později ale odjel do Itálie. Pracoval v Římě a Carraře. V roce 1805 se vrátil zpátky do Drážďan. Zde se stal profesorem sochařství na akademii. Byl také členem drážďanské zednářské lóže U zlatého jablka.
Pettrich se věnoval zejména tvorbě kamenné monumentální plastiky – tedy náhrobkům a pomníkům. Náhrobek vytesal nejen sobě, ale i svým dvěma manželkám, které přežil.
Mezi jeho nejvýznamnější díla patří socha Thesea, Děti tančící kolem lucerny nebo Sebevražda Pyrama a Thysbé, které jsou umístěny v drážďanských uměleckých sbírkách. Některé jeho sochy byly použity při obnově Zwingeru.
Mnoho Pettrichových děl je také k vidění na hřbitovech na Děčínsku, Chomutovsku či Jablonecku.
František Pettrich zemřel v roce 1844.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
