Fenomén loutka a stoletý Hurvínek

Už v první polovině 20. století bylo u nás přes 3 000 oficiálních loutkových divadel, a to nikdo nespočítal ta neoficiální. V téměř každé rodině se dá najít loutkové divadlo nebo loutky, a z Kopeckého Kašpárka, Trnkových Broučků nebo Skupových Spejbla a Hurvínka (který letos slaví 100 let!) se staly hvězdy světového formátu.

Čím to, že se z umělecké disciplíny, kterou k nám v 17. století přivezli kočovní divadelníci z Itálie a Německa, stal absolutní tuzemský fenomén? Které regiony a oblasti Čech výroba loutek nejvíce ovlivnila? Kdo loutky vyráběl dříve a kdo je vyrábí dnes?

Jak má vypadat a co musí umět dokonalá loutka? Kdo shromáždil největší soukromou sbírku loutek u nás a kde lze jeho loutky vidět? Po tom všem pátrala Markéta Ševčíková s ředitelkou Muzea loutkářských kultur v Chrudimi Simonou Chalupovou, vedoucí Muzea loutek v Plzni Markétou Formanovou, v Pečkách v dílně řezbáře a výrobce loutek Jiřího Ruckera a v Praze u největšího tuzemského sběratele loutek Milana Knížáka.