Farma zvířat aneb Bombardování Orwellem

Prase
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prase
0:00
/
0:00

Literatura je mocná zbraň. Jedno ze slavných děl světové literatury bylo dokonce použito v rámci jakéhosi plošného bombardování během studené války.

Pro svůj vliv na populaci se dá literatura dokonce označit za zbraň hromadného ničení. Spousty lidí pro nějakou knihu umírali: ať už že ji napsali, jako třeba Jan Hus, nebo že jí uvěřili, jako v případě „Mein Kampfu“. Masová zbraň použitá za studené války byla ovšem opravdová bomba: Orwellova „Farma zvířat“.

Přes železnou oponu

Spisovatel George Orwell přibližně v roce 1940

George Orwell ji napsal během války, kdy demokracie Západu a Stalinův Sovětský svaz byli kamarádi – v duchu hesla „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem.“ Tohle pragmatické spojenectví vzalo nápadně rychle za své po tom, co skončil onen společný nepřítel, tj. Hitlerova Osa. Najednou tu zůstali jen Západ a Východ a zcela přirozeně se hned postavili proti sobě. Hřiště Evropy si jasně nalajnovali železnou oponou, z obou stran k ní postavili armády – a tehdy došlo na Orwella.

„Farmu zvířat“ mu hned po válce ještě nechtěli vydat, protože šla evidentně proti Stalinovi, ale jen o rok později mu ji přeci vydali – protože šla evidentně proti Stalinovi… A tak ji nakonec využila i CIA. Jestli Evropa byla hřištěm, pak ona studená válka byla hrou, kde CIA hrála za Západ a měla hlavní funkci působit hráčům na Východě problémy. A za tím účelem nakoupila několik milionů výtisků „Farmy zvířat“ a udělala snad nejvíce literární útok v dějinách válek: poslala ty výtisky v balonech přes železnou oponu. Záměr byl jasný: nešlo ani tak o charitativní, chvályhodnou snahu rozšířit literární obzory, jako rozleptat na Východě sovětskou aureolu.

Bombardování Orwellem

Obálka prvního vydání Orwellovy Farmy zvířat

Soudruhům čtenářům v ČSR, Polsku a Maďarsku to bylo samozřejmě jasné a tak jako na téhle straně opony nestáli o amerického brouka, tak nestáli ani o anglického spisovatele. A zatímco brouk se dá leda tak sebrat, na balóny s knihami se dá střílet. A na začátku 50. let proto docházelo ve středu Evropy k nádherně bizarním scénám: nad hlavou tu ze západu létaly balony s knihami, z východu přilétaly projektily a ty balony sestřelovaly.

A tak se pokaždé nějaký Orwell dostal za železnou oponu – ať už v celku, při poklidném přistání balonu, nebo v papírové spršce; to když soudruzi ten balon fakt trefili a rozprášili ho na tisíce malých poletujících písmének. Obojí mohl být pozoruhodný zážitek, ačkoliv pokud člověk zrovna seděl v kavárně a ne na Pankráci, přivítal by asi raději toho Orwella vcelku.