Fantastické cesty na Měsíc: Od Cyrana po Matěje Broučka
Těžko soudit, kdy někdo z lidstva poprvé zatoužil dostat se na Měsíc. Je ale nepochybné, že tohle těleso fascinovalo lidi před zrodem civilizací, stejně jako po něm.
Jestliže byl člověk svazován k matičce Zemi, jak to pěkně napsal Jan Neruda, bylo to jen „vinou“ technologického zázemí. Je totiž „vinou“ techniky a vědy, že nedokázala držet krok s pádící fantazií – a občas i šílící fantasmagorií. Když si teprve před padesáti lety došlápl Neil Armstrong na Měsíc a udělal tak velký skok za všechny lidi, byl prohlášen za prvního. Ale viděno prizmatem literatury, byl už x-tým návštěvníkem našeho satelitu a napříč staletími si mohl podat ruku s celou plejádou dřívějších měsíčních návštěvníků.
Cyranův měsíční katapult
Tři století před Armstrongem už byl na Měsíci Cyrano z Bergeracu. Mám na mysli opravdovou, nikoliv divadelní postavu. Ten originální Cyrano vydal krásný cestopis, který si s dobrodružstvím mise Apollo nijak nezadá. V Kanadě si prý postavil jakýsi katapult, který ho následně za pomoci raket odpálil až na Měsíc. A protože to byl Francouz a ne Američan, tak tam trapně nesbíral kameny, ale filosoficky disputoval s Měsíčňany o smyslu života, vesmíru a tak vůbec. Evidentně udělal dojem, protože - jak píše, zpátky na Zem ho snesl démon Sokrata.
Turecký bob barona Prášila
V osmnáctém století přistál na Měsíci další Evropan, tentokrát Němec, a dokonce s modrou krví. Je to slavný baron Prášil (v originále Münchhausen), který tak dolétl ještě výš, než později Rudý baron Richthofen, letecké eso 1. světové války. Čert ví, proč ti němečtí aristokrati pořád někde lítají… Nicméně jak zdokumentoval pan Bürger, baron Prášil se na Měsíc dokonce dostal opakovaně: poprvé cíleně, biologickou cestou. Zasadil rychle rostoucí turecký bob a byl na Luně natotata. Druhá návštěva Měsíce byla nechtěná: to ho tam i s lodí vynesla strašlivá vichřice. V případě Prášila tak vlastně žádné techniky zapotřebí nebylo, postačila mocná síla Matky Přírody. Tahle inspirace by Američanům později ušetřila velké peníze.
Vernovo floridské dělo
Francouzi asi nechtěli připustit remízu se svými sousedy za Rýnem, a tak vyslal k Měsíci v devatenáctém století Jules Verne hned tříčlennou expedici. Období industrializace už bylo ve svých nápadech přímočařejší a tak se prostě na Floridě, mimochodem relativně kousek od dnešního kosmodromu na mysu Canaveral, postavilo dělo, do děla se dal projektil, do projektilu posádka a prásk, následoval velký třesk. Posádka se díky pozoruhodným fyzikálním paradoxům dostala na orbitu Měsíce a během několika obkroužení provedla pasivní pozorování. Pravda, na přistání nedošlo, ale i tak se jednalo o cenné informace, ze kterých by mohla později NASA těžit. Američané se ostatně inspirovali i výběrem místa přistání na Zemi.
Z Vikárky až na Měsíc
Mezi předchůdci Armstronga konečně figuruje i jeden Čech. I když by si to zasloužil Jára Cimrman, byl to už dříve pan Matěj Brouček. V malých českých poměrech patrně nešlo počítat s investicemi do techniky, a tak byl na Měsíc vytažen jaksi mimoděk, samovolně, Prodělal tam misi nápadně podobnou té Cyranově a navzdory odlišnosti kultur stačil pobláznit srdce Měsíčňanky. Zpět na Zemi se chtěl dostat na Pegasovi, a jestliže pak jeho bytná tvrdila, že se jednalo jen o alkoholický sen, nijak mu to jeho české prvenství neubírá. Ostatně i Cyrano začal se svým Měsícem na večírku – a nealko tam určitě nepil.
Jak je vidět, s tím primátem Američanů je to trochu nejednoznačné. Evropa tam zkrátka vyslala už několik primátů před nimi a tvrdit, že byli jen fiktivní, by bylo primitivní. A pokud to nebylo reálné, bylo to alespoň krásné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
