Erwin Schulhoff - geniální a rudý

6. červen 2014

V neděli 8. června uplyne 120 let od narození skladatele a klavíristy Erwina Schulhoffa. Pocházel z pražské německé rodiny zámožného obchodníka. Už od dětství projevoval velké hudební nadání, hrál na klavír a záhy se pokoušel i o kompozici. Už v 10 letech byl na doporučení Antonína Dvořáka přijat jako soukromý žák ředitele pražské konzervatoře. Později studoval ve Vídni, v Lipsku a Kolíně nad Rýnem.

Zlom v jeho životě představovala první světová válka, kterou prožil na východní a italské frontě. Otřesné zážitky ho přivedly k levicové avantgardě, později se stal přesvědčeným komunistou a dokonce zhudebnil Komunistický manifest.

Několik let po válce trávil v Německu, později se vrátil do Prahy, kde prožil několik velmi úspěšných let. Stal se evropsky vyhledávaným pianistou, komponoval, věnoval se jazzu, hrál s rozhlasovým orchestrem i s orchestrem Jaroslava Ježka, učil na pražské konzervatoři, psal kritiky do uměleckých časopisů.

Úspěšnou kariéru přerušil nástup fašismu. Po okupaci Československa se Schulhoff rozhodl emigrovat do Sovětského svazu. Ještě než se dočkal víza, byl však kvůli svému levicovému přesvědčení a také židovskému původu zatčen a odvlečen do koncentračního tábora ve Wülzburgu, kde v roce 1942 zemřel na tuberkulózu.

Umíral v náručí svého syna Petra Schulhoffa, pozdějšího režiséra výborných detektivek s Rudolfem Hrušínským v roli majora Kalaše, nebo oblíbených komedií jako „Zítra to roztočíme, drahoušku!“, „Hodíme se k sobě, miláčku?“ a dalších.

Am Sonntag den 8. Juni wurde vor 120 Jahren der Komponist und Klavierspieler Erwin Schulhoff geboren. Er stammte aus einer deutschen Prager Familie eines reichen Kaufmannes. Schon als Kind erwies er sich außerordentlich talentiert für Musik, er spielte Klavier und versuchte zu komponieren. Bereits im Alter von 10 Jahren begann er auf Empfehlung Antonín Dvořáks mit dem privaten Klavierunterricht bei dem Direktor des Prager Konservatoriums. Später studierte er in Wien, Leipzig und Köln am Rhein. Der Erste Weltkrieg bedeutet für ihn einen Einschnitt. Er machte Kriegsdienst an der Ostfront und an der italienischen Front. Die erschütternden Erlebnisse brachten ihn zur linksorientierten Avantgarde, später war er überzeugter Kommunist und vertonte sogar das Manifest der Kommunistischen Partei. Einige Jahre nach dem Weltkrieg verbrachte er in Deutschland, später kehrte er nach Prag zurück, wo er mehrere sehr erfolgreiche Jahre erlebte. Er wurde europaweit renommierter Pianist, er komponierte, widmete sich dem Jazz, spielte mit dem Orchester des Prager Rundfunks und mit dem Orchester von Jaroslav Ježek, er lehrte am Prager Konservatorium, schrieb Kritiken für die Kunstzeitschriften. Seine erfolgreiche Karriere wurde unterbrochen, als die Faschisten an die Macht kamen. Nach der Okkupation der Tschechoslowakei entschied sich Schulhoff, in die Sowjetunion zu emigrieren. Noch bevor er die Visa erhielt, wurde er wegen seiner linken Überzeugung verhaftet und in das Konzentrationslager in Wülzburg deportiert, wo er im Jahre 1942 an Tuberkulose starb. Er starb in den Armen seines Sohnes Petr Schulhoff, des späteren Regisseurs von ausgezeichneten Krimiserien mit Rudolf Hrušínský in der Rolle von Major Kalaš, oder populären Komödien wie Zítra to roztočíme, drahoušku!, oder Hodíme se k sobě, miláčku?

Spustit audio