Ernest Gellner a nacionalismus

Ernest Gellner, sám Žid, přitom prožil své dětství v Československu, odkud musel kvůli německé invazi uprchnout s rodinou do Velké Británie. Právě zde se usídlil a přednášel, aby nakonec svůj život dožil v roce 1995 v opět již demokratické České republice.
Jeho zkušenosti tedy byly víc než dostatečné pro podnícení zájmu o tak široké a stále aktuální téma, jakým nacionalismus je. Gellner se jím zabývá z hlediska historického, politologického, sociologického i psychologického. Je přitom skálopevně přesvědčen o tom, jaký vztah mezi nacionalismem a národem existuje: pravdu podle něj nemá zažitá představa, že nacionalismus je vytvářen národy; ve skutečnosti tomu je prý tak, že národy jsou vytvářeny nacionalismem.

Ten je podle Gellnera ideologií, která stejně jako většina dalších vzniká v 19. století v důsledku průmyslové revoluce a je provázena řadou dalších faktorů. Na přelomu 18. a 19. století totiž dochází k zásadním změnám v uspořádání společnosti. Zažité stavovské rozdělení, vycházející z církevního učení o „těch, kteří vládnou, těch, kteří pracují a těch, kteří se modlí“ je rozbito vznikem nových vrstev, řečeno s Karlem Marxem – tříd. V nich množství lidí vykazuje podobné znaky, tzn. že se ve společnosti vytváří velké, homogenní skupiny. Na to je třeba nějak reagovat. Navíc v tomto období dochází k silnému nárůstu populace.
Podstatné také je, že se vlivem osvícenství zvyšuje gramotnost obyvatel a čtení už není dovedností politické a kulturní elity, nýbrž předmětem výuky i malých dětí. Protože pak vyrůstá obyvatelstvo, jež je prostřednictvím textu možno oslovovat, má ideologie napůl vyhráno.
Podle Gellnera je tedy nacionalismus systémem, který chce vytvořit celek, jenž by začlenil co nejvíce lidí se společnými charakteristickými znaky. Těmi jsou při definování národa zpravidla jazyk, kultura, historie, ale i území či náboženství. Nacionalisté pak postupně svou vizi vnuknou ostatním, mezi kterými se taková myšlenka může uchytit právě díky jejich vzdělání a homogenitě.
Takto vzniklé národy pak uvěří ve svou přirozenost, tj. už dávno danou existenci, která teprve teď byla objevena. Tehdejší hegelovská filosofie tomu mohla jen napomoci. Takto vytvořené umělé národy pak v Evropě nastolí nový pohled na společnost a politiku, přičemž tento pohled začíná být poprvé zpochybňován vlastně až v dnešní době.

Ernest Gellner na fotografii Wernera B. H. z roku 1977 |foto: licence Creative Commons 3.0 Unported, Wikimedia Commons

Vysíláno v Planetáriu č. 52/2013, 21. prosince.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.