Domov pro seniory v Děčíně má nové „sociální“ auto
Klienti domova pro seniory v Kamenické ulici v Děčíně mají o důvod víc k radosti. Díky speciálnímu projektu totiž získali nové auto.
„To víte, že jsme rádi. Navíc tím, že je tak krásně zmalované, tak si ho nespleteme,“ popisuje své dojmy z nového auta klientka domova pro seniory na kamenické ulici v Děčíně Stanislava Marešová.
Nový sociální automobil získal domov teprve nedávno v rámci speciálního projektu. „Auto jsme získali od společnosti Kompakt, která se uvedeným projektem, tzv. sociálním automobilem, zabývá už dlouhá léta. Tato firma v podstatě rozprodává reklamní plochu na vozidle. Oslovuje především společnosti a firmy z daného regionu, a ty společnosti si kupují reklamní plochu na vozidle a dají dohromady finanční částku, za kterou se to vozidlo pořídí,“ vysvětluje princip „sociálního auta“ vedoucí střediska Jiří Hatlapatka.
Nový vůz pomůže seniorům i pracovníkům domova
Nové auto bude primárně určeno pro klienty domova, kterým ulehčí například cesty na nákup nebo k lékaři. Využívat ho budou ale i pracovníci domova, kteří své klienty budou doprovázet ‒ třeba na úřady. Při pořízení vozu hrála hlavní roli cena. Ta musela být nízká a auto zároveň muselo splňovat některá důležitá kritéria.
„Jedná se o osobní polododávkový vůz. Je to Dacia Dokker. Výhoda toho vozidla je, že jde o klasický kombík ‒ má velký úložný prostor, ale zároveň je i svojí výškou vyšší, takže se tam seniorům lépe nastupuje,“ doplňuje Hatlapatka.
Domov pro seniory už má k dispozici jedno starší auto, které získali před několika lety v podobném projektu a jsou s ním nadmíru spokojeni. Nový sociální vůz tak rozšířil vozový park domova a zkvalitnil i služby, které jsou seniorům poskytovány.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



