Do Višňové k Pohanským kamenům

Do obce Višňová můžete dojet autem, na kole a nebo vlakem z Liberce. Z nádraží se vydáte zpět po zelené značce, přes koleje a za budovou školy druhou ulicí doprava. Ani ne po kilometru chůze vyjdete z obce a začnete stoupat lesem do vrchu. Zelená značka brzy odbočí po vrstevnici doleva a vzápětí vás dovede ke skupině rulových balvanů, která nese romantický název Pohanské kameny. Toto místo nad údolím říčky Smědé při dnešní česko-polské hranici je opředené mnoha pověstmi. Na nejvyšším ze zdejších kamenů se totiž nacházejí „obětní mísy“, velké mísovité až kotlovité prohlubně.

Zájem o ně přicházel odedávna hlavně z německé strany. Podle badatele Preuskera se prý na Pohanských kamenech konávaly starogermánské slavnosti slunovratu; snad prý se tam kdysi našly nějaké střepy, broušené kameny a provrtaný kamenný sekeromlat. Už roku 1895 však prohlásil německý profesor Virchow Pohanské kameny za přirozený útvar. A měl pravdu – prohlubně v rulových balvanech jsou produktem docela běžné eroze. Na svazích pod Pohanskými kameny se sice později podařilo nalézt broušené nástroje z doby kamenné a keramické střepy lidu lužických popelnicových polí, ty však nelze považovat za důkaz nějaké rituálního využívání kamenů. Od Pohanských kamenů sejděte po zelené znovu do Višňové. Půjdete-li dál, dojdete po necelém kilometru až k polské hranici; kousek před ní stojí kostel sv. Ducha – původem gotický, v baroku přestavěný. Po druhé světové válce na čas připadl Polsku a teprve později byl vrácen našemu státu. Z polské hranice se dejte zpátky, rovně po silnici, až narazíte na trasu Pašerácké naučné stezky. Ta vás dovede skrze Višňovou, kde si možná všimnete typických hornolužických hrázděných domů, zpět k nádraží. Od hranic je to asi kilometr.

Logo|foto:Český rozhlas

Zdroje:
Frederik Velinský: Jizerské hory: Pohanské kameny [online]
Višňová - oficiální internetové stránky obce
Višňová na Wikipedii
Kostel sv. Ducha ve Višňové na stránkách Římskokatolické farnosti – děkanství Frýdlant