Díry do nebe

Někteří soudili, že je původní dráhou Země mezi hvězdami, která zůstala jasná, jiní v ní viděli pozůstatky po průletu obřího meteoru. Se správným výkladem ovšem přišel až řecký filosof Démokritos, podle kterého je Mléčná dráha seskupením velkého počtu hvězd, jejichž světlo pak tvoří souvislý světlý pás. Tento názor potvrdil až za dvě tisíciletí pohledem do dalekohledu italský hvězdář Galileo Galilei a jeho následovníci.
Mléčná dráha měla však i své další záhady. Patřily k nim temné oblasti, přerušující jinak souvislý světlý pás. Hvězdáři o nich soudili, že jde o jakési "díry do nebe". Takto se vyjádřil např. proslulý anglický pozorovatel sir William Herschel. Jiný vynikající americký astronom Edward Barnard objevil takovýchto temných oblastí v Mléčné dráze na 360. Kdyby však takové "díry do nebe" skutečně existovaly, musely by to být nesmírně dlouhé přímé tunely bez hvězd a ještě k tomu namířené přesně na naši Zemi. Vzhledem k obrovským rozměrům hvězdného systému je to nemožné. Ke správnému výkladu o těchto "prohlubních zejících do bezhvězdného vnějšího prostoru" se ovšem vědci propracovali mnohem později, vlastně v době teprve nedávné. Temné skvrny jsou gigantická mračna molekulárního vodíku a prachu, která jsou dokonale neprůhledná pro světlo hvězd. Tato molekulová mračna obsahující i mnoho složitých molekul brání zahlédnout cokoli, co je za nimi. Astronomové tvrdí, že v podobných útvarech, do kterých nahlížejí pomocí infračerveného záření, mohou vznikat nové hvězdy a v jejich okolí i jednotlivé planety.

Miroslav Zimmer

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.