Čím se krmili dinosauři

Během křídy byl dokončen rozpad prakontinentu Pangea a začalo alpinské vrásnění; Zemi vládlo teplé klima a také plazi všech velikostí, v jejichž stínu se vedle savců na prahu křídy objevili i první ptáci. Proč bylo právě křídové období ve vývoji rostlin tak významné, ba přímo předělové? Co se v té době vlastně stalo? O tom už hovoří paleobotanik Jiří Kvaček, vědecký tajemník pražského Národního muzea.

Jiří Kvaček: V křídě se objevily krytosemenné kvetoucí rostliny. To je asi nejdůležitější událost, protože v současnosti na planetě krytosemenné rostliny obrovským způsobem převažují. Všude, kde se rozhlédneme kolem nás, všechno jsou krytosemenné rostliny - ať je to pampeliška nebo lípa. Do té doby v druhohorách převažovaly nahosemenné rostliny. Tam počítáme například gingko, jehličnany, a vyskytovaly se zde samozřejmě i kapradiny. Neříkám, že v současnosti kapradiny a jehličnany u nás v lese nepotkáme, ale ta diverzita, to množství těch krytosemenných rostlin v současnosti zásadním způsobem převažuje. V křídě se stalo to, že došlo k objevení a vývoji krytosemenných rostlin. Jejich úplný počátek klademe na začátek křídy. Jak a z čeho se krytosemenné rostliny vyvinuly, to je jedna ze základních otázek, které se v současné době paleobotanika snaží rozkrýt, protože zatím to není známé. Jasné a známé je pouze to, že se v křídě krytosemenné rostliny objevily a v relativně krátkém čase se staly dominantními rostlinami na této planetě.

Jak k tomu mohlo dojít? Proč byly krytosemenné rostliny tolik úspěšné?

Jiří Kvaček: Je několik teorií. Jedna z nich říká, že současně s krytosemenným rostlinami se vyvíjel hmyz. Interakcí hmyzu a krytosemenných rostlin došlo k veliké diverzitě květů a pylu a krytosemenné rostliny tou interakcí velmi získaly. To je jeden z důležitých fenoménů. To, že krytosemenné rostliny vítězí na všech frontách, je způsobeno tím, že jsou prostě dokonalejší. Mají lepší vodivá pletiva, jsou schopné lépe krýt svá semena, která dlouhou dobu vydrží, jsou životaschopná. Dokonce známe i krytosemenné rostliny, které jsou živorodé. Třeba taková rhizophora, to je jeden strom rostoucí v mangrovech - ten vlastně plodí a z plodu už vyrůstá semenáček. To znamená, že tam skutečně dochází k jakési živorodosti, kdy už roste nová rostlina. A těch výhod krytosemenných rostlin je více. Mluvil jsem o tom, že mají barevné květy a lákají hmyz, mají dužnaté plody - tím zase lákají savce, kteří je mohou nějakými méně sofistikovanými způsoby rozšiřovat. Například tím, že je snědí, nebo tak, že se plody zachytí háčky na srst nějakého savce, který je odnese mnoho kilometrů daleko. Krytosemenné rostliny skutečně využily interakci s živočichy a vůbec všechny přednosti, které mají proti nahosemenným rostlinám, expandovaly během křídy a víceméně vytlačily všechny druhohorní rostliny téměř k hranici vymření. Poslední "ránu z milosti" potom dostaly tyto rostliny na konci křídy, kdy došlo k známému impaktu meteoritu, který pravděpodobně způsobil vymření některých skupin. Ale, jak říkám, ty skupiny už byly tou dobou značně oslabené.

Když se podíváte na krytosemenné rostliny, které se objevují na konci druhohor a porovnáte je s těmi současnými, mají nějaké příbuzné? Vyskytovaly se už tehdy některé rostliny, které najdete v přírodě i dnes?

Jiří Kvaček: Určitě, například leknínovité rostliny - lekníny jsou jednou z velmi archaických skupin. Dále jsou to například vavřínovité rostliny. Potom jsou to rostliny, které nemají české názvy, ale rostou například v jihovýchodní Asii - rostliny z čeledi Chloranthaceae, Austrobaileyaceae, Trimeniaceae a spousta dalších, které se v přírodě zachovaly až do současnosti. Jejich areály výskytu jsou většinou malé, případně tzv. disjunktní, to znamená, že se vyskytují jenom v izolovaných místech na planetě.

Zmínili jsme se už o katastrofě, která ukončila, jak je většina odborníků přesvědčena, nejen období křídy, ale také nadvládu dinosaurů na naší planetě. Není ovšem vyloučeno, že dinosauři měli v té době i tak na kahánku - podle některých odborníků právě kvůli ubývání svého hlavního potravního zdroje, nahosemenných rostlin, vytlačovaných novými krytosemennými druhy. Co si o tom myslíte?

Jiří Kvaček: Těch teorií je více, možné je leccos, ale já jsem zastánce toho, že se skutečně na konci křídy něco zásadního událo, protože to máme zaznamenáno na řadě míst na planetě. Stopou je takzvaná iridiová vrstvička. Já jsem ji nedávno viděl v Alpách - je to opravdu vrstva třeba jeden centimetr tlustá, která výrazně kontrastuje s bílým vápencem, který byl před tou událostí i po ní sedimentován a standardně se vytvářel. V jednom okamžiku byla tato karbonátová vápencová sedimentace přetržena sedimentací jílovců, obohacených právě železem a iridiem. Dělá to jednoznačný dojem, že došlo k nějakému jasnému impaktu a lze se jenom dohadovat, jak velký vliv měl tento impakt na celou planetu a jestli ten vliv na vyhynutí dinosaurů byl opravdu zásadní. Já se domnívám, že je to možné a jde jen o to, z jaké lokality má člověk informace, protože ten impakt se neprojevil všude stejně. Například na Dálném východě je podstatně méně patrný. Teorie vysvětlující vyhynutí dinosaurů nejsou můj obor, ale na konci křídy končí svůj výskyt i spousta fosilních rostlin. Například jsou to benetity, anebo známá rostlina frenelopsis. To jsou rostliny, které evidentně rostly celou křídu a najednou nám na konci křídy mizí z fosilního záznamu. To já považuji za podstatný jev a přičítám ho právě nějaké katastrofě.

Od kosmické katastrofy se vrátíme zpět k dinosauří stravě. Mají vědci přesnější představu o tom, čím se vlastně dinosauři živili? Tedy ti býložraví?

A jak vypadala vegetace křídového období na území dnešní České republiky? Co všechno u nás tehdy rostlo?

Tak to tedy podle vědců vypadalo na území České republiky před devadesáti miliony lety, uprostřed křídového období, kdy i u nás žili dinosauři. Bohužel, zatím se z nich nenašlo víc, než jedna zkamenělá stopa poblíž Červeného Kostelce na Náchodsku a pár zkamenělých kostí jednoho iguanodona na Kutnohorsku. Byl to býložravý ještěr a my jsme si s paleobotanikem Jiřím Kvačkem, vědeckým tajemníkem pražského Národního muzea, povídali o jeho předpokládaném jídelníčku - křídových rostlinách.

Vysíláno v Planetáriu č. 35/2009, 29. srpna - 4. září (repríza z dubna 2008).
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:14).