Chování na přechodu pro chodce
Tentokrát tu máme dotaz motoristický – náš posluchač Jaroslav Kopecký má velké výhrady k chodcům na přechodech a ptá se: „Před přechodem jako řidič pravidelně zastavuji, aby mohli lidé přejít, ale někteří jdou tak ostentativně pomalu, že je podezřívám, že to dělají schválně. Řeší i tohle etiketa?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Podobný okamžik asi v pravidlech etikety nenajdeme, ale to neznamená, že je takové chování ze společenských zvyklostí vyloučeno. V silničním provozu sice platí zákonem daná pravidla, ale je v nich na mnoha místech prostor řešit různé situace citem a s ohledem na druhého. A tohle je přesně ten případ.“
Alena Perková, moderátorka: „Takže – stojím na přechodu, auto zastaví a pustí nás. Co dál?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Je to zase jednoduché - vkročíme do vozovky a po prvním kroku nebo dvou se lehce otočíme na řidiče, který zastavil a zachoval se správně - narozdíl od mnoha jiných – pokyneme mu lehce hlavou nebo se usmějeme a tím mu poděkujeme. Řidiče to potěší a bude vědět, že se mu ohledy vůči chodcům vyplatí.“
Alena Perková, moderátorka: „No a jak je to s rychlostí chůze? Je to někde dané, asi ne…“
Milan Knotek, znalec etikety: „Přesně dané to není, ale je samozřejmě slušností jít po přechodu co nejrychleji a třeba tomu řidiči poděkovat tak, že ho prostě nezdržujeme. Tím ale neříkám, že bychom měli běžet. Když se jedná o staršího člověka nebo postiženého, tak to většina řidičů samozřejmě pozná a dokáže pomalou chůzi pochopit.“
Alena Perková, moderátorka: „Stává se i vám, že někdo jde po zebře schválně pomalu?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Samozřejmě. Jsou to obvykle velmi mladí lidé, často mají dredy, pro které je ekologie zásadním životním postojem a kteří mají obrovský ideologický odpor k automobilové dopravě - a ostentativně to dávají najevo. Já v klidu před přechodem počkám, nemám s tím problém.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
