Čas tanečních je tady! Tahle tradice u nás funguje už od Rakousko-Uherska

V Německu a Rakousku se taneční konají také. Nemají ale formát výukových hodin pro širokou veřejnost.

Tradiční taneční pro středoškoláky se konají na podzim a ve většině severočeských měst už začaly. Litvínovské kurzy už několik let vede Dagmar Knížetová. Ta ale na úvodní hodině povel „Zadejte se“ vůbec nedala.

„Nejdřív se naučí kroky sólo a až příště to zkusí v páru. Je to pro ně snazší. Musí se soustředit na spoustu věcí, a tak je nejdřív učím kroky a až pak kroky v taneční držení,“ vysvětluje taneční mistrová.

„Raz a dva, dva a dva, přešlap…“ Po pomalém blues a svižném rokenrolu končí první hodina kroky jivu.

Kurzisti jsou nadšení. „Jsem po těch pár desítkách minut už naprosto společensky i tanečně zdatný,“ říká jeden z puberťáků v obleku.

Právě vybavit děti do tanečních nebývá snadné. Hlavně rodiče chlapců musí sáhnout do peněženky celkem hluboko. Děvčata nějaké ty šaty a sukně ve skříních mají – parádí se většinou rády a dávno před vstupem do světa společenských tanců. Kluci ale většinou první oblek pořizují právě kvůli tanečním.

„Oblékali jsme ho komplet,“ přiznává paní Gábina, která má na parketě syna Petra. „Oblek s košilí stál 3500, boty 1500, motýlek 500, k tomu rukavičky a jsme skoro na šesti tisících.“ Přestože to nebylo levné, nedokázala by si maminka studenta chomutovské průmyslovky představit, že do tanečních nepůjde.

„Tak úplně dobrovolně sem nešel, ale zas tak těžké přesvědčování to nebylo. Jde spousta spolužáků ze základky i průmyslovky. Jen teď, pár dní před začátkem, byl nervózní,“ prozrazuje Gábina, která už se těší, až si se synem zatančí.

„Prodloužená bude po pěti lekcích, věneček po dalších sedmi,“ čte z rozpisu litvínovských kurzů paní Dagmar.

V posledních letech plnili kurzy žáci zdejší ZUŠ – s těmi byla radost pracovat. Měli rytmus a cit pro hudbu. Letos je jich v kurzu výrazně méně. Prostě slabší muzikantský ročník.

„Některý kluci jsou hrozný dřeva,“ hodnotí kriticky výkony ostatních kroužek sebevědomých tanečníků během přestávky v hodině. I ta „hrozná dřeva“ ale na konci kurzu zvládnou základní standardní a latinsko-americké tance a budou při kroužení na parketu dojímat své rodiče a prarodiče.

Za pár let pak budou dělat garde svým dětem. Tahle tradice je v českých zemích, zdá se, nesmrtelná.