Bouzov: Objev dutého koně

Na hradě, který je národní kulturní památkou, neproběhl kupodivu až dosud žádný zásadnější průzkum. Teprve nedávná výstavba horkovodu přivedla archeology do prostoru hradního příkopu, kde je čekala řada překvapení. Zjistili například, že příkop nebyl uměle vyhlouben, ale že se jedná o přirozenou skalní rozsedlinu, jen mírně přitesanou v místech, kde stojí most. Rozsedlina se během staletí plnila nejrůznějším hradním odpadem - troskami zdiva, ohořelými trámy, střepy olomoucké a loštické keramiky, kusy rozbitých gotických kachlů. Žádný nález nepocházel ze starších dob, než ze 14. století, což podle odborníků výrazně podporuje hypotézu, podle níž byl hrad založen krátce před rokem 1317, z něhož pochází první písemná zmínka o něm.
Nejzajímavějším nálezem z Bouzova je už zmíněná dutá figura koně z pálené hlíny, která sloužila kdysi jako nádoba; podobným nádobám se ve středověku říkalo aquamanilia. Vyráběly se i z kovu, například bronzu, a počátkem 19. století uváděly v úžas první romantické archeology. Ti si totiž nedovedli vysvětlit jejich účel ani symboliku. Někteří z nich se domnívali, že jde o zobrazení bytosti, zvané Bafomet, uctívané prý templáři. Podle většiny učenců však šlo o pohanskou obětní nádobu, či snad přímo o pohanskou modlu, s níž byly před staletími vykonávány jakési rituály. Už ve 40. letech 19. století však vědci svůj omyl prohlédli a správně odhalili, že duté figury zvířat, opatřené rukojetí a hubičkou k vylévání tekutiny, jsou středověké. Jedná se o nádoby, které se používaly při bohoslužbě k rituálnímu umývání rukou, později dokonce i ve světském prostředí, při hostinách. Nejstarší akvamanile pocházejí z 11. století; to bouzovské, ve tvaru koně, ze 14. nebo 15. století.
Někomu se v té souvislosti možná vybaví "koňská" pověst o původu erbu moravského rodu Bítovských ze Slavíkovic, kterým hrad Bouzov po nějaký čas patřil. Tři bratři, šlechetní rytíři onoho rodu, podle ní kdysi zachránili sobě i svému knížeti koně. Na jakési vyjížďce je prý očaroval "člověk jeden, zlý a nenávistný, který duši svou čertu zapsal a kouzla od nich strojiti uměl" , a to tak, že se koním "krev v těle zpěnila a zkazila a nemoc zlá na všechny přišla". Bítovští však prý bystře vyjmuli ze svých toreb pušťadla a nemocným ořům krev vypustili. Koně padli slabostí k zemi a leželi bez hnutí. Po chvíli však vyskočili, zařehtali a byli zase zdrávi. Kníže prý junáky obdaroval a "jejich rytířské štíty jim třemi pušťadly v jedno spojenými ozdobiti kázal".
Bítovští ze Slavíkovic však žili na Bouzově až na sklonku 16. století, kdy dutý kůň nejspíš dávno ležel v hradním příkopu. Je to tedy sice nález vzácný, ale nikoliv tajemný.

Prameny:
Zpráva ČTK ze 14. listopadu 2007
http://www.hrady.cz/index.php?OID=108
Karel Sklenář: Slepé uličky archeologie. 2. vydání, Hořovice 1995

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.