Básník Jiří Wolker sedí pod stromem na lavičce ve svém rodném Prostějově. A sám sobě hledí do tváře
Náměstí T. G. Masaryka v Prostějově má obdélníkový, nebo přesněji lichoběžníkový tvar a dvě dominanty. Věž nové radnice v čele náměstí a věž kostela Povýšení svatého Kříže na opačné straně. Uprostřed náměstí vede alej opatřená lavičkami. Jedna z nich je z poloviny stále obsazená, ale je každopádně možné si přisednout. Na lavičce totiž sedí asi nejslavnější prostějovský rodák, básník Jiří Wolker. Krásně vyvedený v bronzu.
„Jiří Wolker zde sedí od roku 2018. Je to dílo slovenského architekta Miloše Karáska. Na základě dochovaných dokumentů, fotografií a posmrtné masky vytvořil Wolkerovu podobu, kterou převedl z 3D tisku do bronzu,“ říká historik Muzea a galerie v Prostějově Filip Gregor.
Básníka si tady můžeme připomenout tak, jak si ho pamatovali jeho současníci. Mladého, vysokého, štíhlého a dobře oblečeného. „Jiří Wolker se rád oblékal. Můžeme vidět, že má elegantního motýlka. Nemá ale na hlavě klobouk, kterým byl pověstný. Ve sbírkách muzea máme například jeho klobouk značky Čakan, který si koupil v roce 1919, když byl v Praze na studiích,“ přibližuje Filip Gregor.
Rodný dům na náměstí
Budova prostějovského muzea bývala dříve radnicí, postavena byla v 16. století. V 17. století byla doplněna charakteristickou barokní lodžií. Nad ní se tyčí zmíněná dominanta této části náměstí, barokní věž gotického kostela vysoká 65 metrů.
Rodný dům Jiřího Wolkera stojí na protější straně náměstí, a tak mohl básník budovu muzea pozorovat z okna. Najdeme ji i ve sbírce mezi jeho kresbami. Kromě básní skládal také písně a zajímavostí je, že ovládal pět cizích jazyků. Dnes se jeho bronzová socha dívá z lavičky na honosný měšťanský dům, ve kterém se narodil i zemřel.
Fasádu Wolkerova rodného domu zdobí jeho busta. Byla sem umístěna v roce 1959, autorem je prostějovský sochař Jan Tříska. Dům patřil dědečkovi Jiřího Wolkera, který zde provozoval uzenářství a palírnu.
Za Wolkrem do muzea
Jiří Wolker byl díky svému sociálnímu cítění připomínán v dobách socialismu. V podobě spíše proletářského básníka ho prezentuje bílá vysoká kamenná socha, která stojí kousek od náměstí T. G. Masaryka, za nákupní galerií, na náměstí Svatopluka Čecha. Jiří Wolker na ní stojí odhodlaně s knihou pod paží v polorozhalené košili.
„V roce 1952 byl na základě iniciativy maminky Jiřího Wolkra postaven tento památník, který vytvořil Antonín Kalvoda. Při příležitosti jeho slavnostního odhalení byla přizvána celá řada významných osobností, ať už spisovatelů, popřípadě přátel Jiřího Wolkera, například Konstantin Biebl. Slavnost byla zakončena v Národním domě,“ připomíná historik.
S virtuálním Jiřím Wolkerem se můžete potkat v prostějovském muzeu. Ke stému výročí jeho úmrtí byla loni zpřístupněna vizuálně pojatá expozice, ve které si s básníkem můžete třeba popovídat. Interaktivní expozice je vytvořena tak, aby zaujala především mladou generaci.
Z muzea se pak můžete vydat až na okraj Prostějova a navštívit zdejší pozoruhodný hřbitov, kde odpočívá Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel, mlád 24 let.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
