Atlantis - země, kterou stále někdo hledá

Tou zemí je bájná Atlantis; ostrov za Héráklovými sloupy, který popsal řecký filozof Platón někdy v 5. nebo 4. století před Kristem ve svých dialozích Tímaios a Krítias. Atlantis prý byla skutečným ideálním státem - zemí mocnou, úrodnou, bohatou a neobyčejně kulturně vyspělou. Stihl jí však krutý osud. Nějakých devět a půl tisíce let před Kristem, tedy v době, kdy v České kotlině sotva vrcholila starší doba kamenná, byla Atlantis zničena přírodní katastrofou. Během jediného dne a noci se prý podle Platóna propadla do vln oceánu a nezbylo z ní nic. Cesta, kterou se o existenci Atlantidy Platón dozvěděl, je velmi komplikovaná. Svou roli tu sehráli egyptští kněží a také athénský učenec, básník a politik Solón. Právě tato komplikovanost zmíněného informačního kanálu vždy vyvolávala velké diskuse o tom, zda vůbec může být historie zkázy Atlantidy pravdivá. Platónovo vyprávění je sice možná první, ale rozhodně ne jediné vypsání poměrů v nějakém ideálním státě - ať už se mu říká jakkoli. Prakticky všechny popsané ideální státy byly ovšem dočista vymyšlené. Ve fyzickou existenci Platónovy Atlantidy však i dnes mnozí věří a proto ji hledají. A to na nejroztodivnějších místech naší planety - od Středomoří po Antarktidu. Dvě expedice se dokonce chystají právě v těchto dnech.
Americký vědec Robert Sarmast je přesvědčen, že tajemný ostrov se kdysi rozkládal na východě Středozemního moře, mezi Kyprem a syrským pobřežím. Právě tady se prý na mořském dně nachází potopená zemská masa, která údajně dokonale odpovídá Platónovu popisu. Sarmast se chlubí ?nebývalou přesností" svých zjištění a chystá expedici, která by na řečeném místě měla odkrýt poklady Atlanťanů - budovy, mosty, kanály i chrámy, plné uměleckých předmětů.
Zatímco o Robertu Sarmastovi jste možná ani vy ještě nic neslyšeli, druhý tým specialistů, který vsadil na jinou lokalizaci Platónovy Atlantidy, má ve svých řadách člověka s určitými podmořskými zkušenostmi. George Tulloch se totiž v minulosti proslavil svými výpravami k vraku Titaniku. Podle Tullocha a jeho spolupracovníků by se Atlantis skutečně měla hledat především na místě, o kterém píše Platón. Za Héraklovými sloupy - tedy Gibraltarským průlivem. Na sklonku poslední doby ledové, kdy byla mořská hladina o mnoho metrů níže než dnes, nacházelo se právě v těchto místech souostroví. Jeho největší pevninou byl ostrov, kterému se dnes říká Spartel. Měřil asi 70 čtverečních kilometrů a pod hladinou se ocitl, když nastalo oteplení a rozpustil se mohutný ledovec, který do té doby pokrýval značnou část Evropy. Došlo k tomu patrně před 11 tisíci lety, což dost dobře odpovídá Platónově dataci a možná i poměrně rychle - v průběhu několika let. Tým badatelů, který se chystá zkoumat Spartel příští léto za pomoci miniponorek žádné obří stavby ani poklady neočekává. Bude jim prý stačit, když najdou alespoň nějaké stopy po našich dávných předcích.
Rozhodně se nedá vyloučit, že na dně Atlantiku skutečně něco zajímavého objeví. Potopených měst se v minulých desetiletích našla celá řádka. Zmítá mnou však pochybnost, že ať Tulloch a jeho společníci najdou cokoliv, Atlantis to asi nebude.

Frederik Velinský

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.