Alexej Pyško

Zato vaření mezi své záliby nepočítá, s výjimkou jedné speciality - domácího sulcíku, jak ho kdysi připravovala babička. A podělí se s vámi recept.

Poslechněte si celý rozhovor z přiloženého audiozáznamu... Pohodu u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také přepis celého rozhovoru...

Slávka Brádlová, moderátorka: Hostem je herec Alexej Pyško. Už jednou naším hostem byl, to jsme hodně brouzdali v těch vodách divadelních. Úplně jsme pominula televizi, úplně jsem pominula film, úplně jsem pominula záliby a ještě leccos navrch, tak dneska to napravíme. Hezký den.

Alexej Pyško, herec: Hezký den.

Slávka Brádlová, moderátorka: Není to tak dlouho, co jste prohlásil, že jste spokojený v manželství a mě by zajímalo, jestli jste se nějakým způsobem změnil, do jaké míry vás vaše žena změnila nebo jste měl to štěstí a kápl jste na tu, která pochopila, že chtít změnit mužského je marná lásky snaha?

Alexej Pyško, herec: Marná lásky snaha je nádherná hra od Shakespeara. Myslím si, že to A podepisuji, a to B je vztah dvou lidí, to znamená, že jeden druhému buď něco přinášejí nebo ne, pak spolu nejsou. Je to věc řady kompromisů ve prospěch těch plusů. Nemyslím si, že jsme potkal tu, která by mě nechala být tak, jak jsme byl předtím, ale upřímně řečeno, hodně dlouho jsem byl svobodný, jako svobodný jsem žil a ve chvíli, kdy nastal ten problém, že člověk nechtěl být sám, říkám problém, to není problém, samozřejmě, tak jsem měl kliku.

Slávka Brádlová, moderátorka: Není co dodat, ostatní to mohou brát i jako malinký návod, že nakonec umění kompromisu platí nejenom v politice, ale i ve vztahu dvou lidí a nemusí to být ani manželství.

Alexej Pyško, herec: Mezi námi, vždycky člověk musí začít u sebe a ten stát funguje jedině, když fungují rodiny a tak dále a tak dále.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tuším, že kdysi herec, zpěvák Josef Laufer to řekl, víte, co ženy na chlapovi zajímá nejvíce? Já před mnoha lety jsme tak okouzleně na něj zírala a říkala, to netuším - hlas. Zajímalo by mě, jak dalece to funguje u vás, respektive, kdy jste si uvědomil nebo který z režisérů vám řekl, jak velké kouzlo v tom hlasu opravdu skrýváte a teď nemyslím jenom na dívky a ženy?

Alexej Pyško, herec: Mně se o tom nehovoří nebo nemluví dobře, protože to může také trošku smrdět jako sebechválou nebo tohle, nicméně si dnes a denně uvědomuji jednu věc, že se někde stalo to, že jsem svým způsobem vyvolený v tomhle kontextu a těch zážitků celoživotních díky tomu přístroji tady v tom krku je nepřeberná spousta. Já vám tady představuji takovou nabídku, která je úplně nevšední načíst knihu, jsem to ještě nezažil. Moji kolegové, když jsem se na to ptal v divadle, tak zcela rutinérsky říkali, jo, toho máme za sebou spousty a já jsem trošku ztrémovaný teď, protože to je velký závazek lézt někomu do hlavy tím hlasem. Nicméně, musím tedy říci takovou věc, že tím hlasem už lezu do těch hlaviček lidem hodně dlouho, z různých stran těch dabingových. Nemluví se mi o tom dobře, protože je to křehký, je to strašně křehký všechno, jako je život křehkej. Třeba teď je to fajn a za týden to nemusí být, proto jako takhle opatrně o tom mluvím.

Slávka Brádlová, moderátorka: Za vznik audioknihy bych se přimlouvala, protože pro spoustu lidí, kteří špatně vidí nebo nevidí vůbec, je to vlastně jediná šance, jak se kvalitě určité seznámit, třeba s nádhernými knihami, s nádhernými romány?

Alexej Pyško, herec: To je jedna stránka věci a zase mi to odkrývá obzor v téhle době, lidi i ne špatně vidící velmi rádi pouští tyhle CD v autech na cestě a to signalizuje jednu velmi pozitivní věc, že už opravdu lidi mají plný zuby tý nesmyslné komerce, která u nás existuje.

Slávka Brádlová, moderátorka: U toho hlasu ještě chviličku zůstaneme.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Vedle herce Alexeje Pyška, také divadelního principála teď usedl Bruce Willis. Já musím říci, že fakt asi platí to, že česká dabingová škola je něco naprosto výjimečného, dokonce mám takový pocit, jakoby si ti režiséři vybírali tak trochu i podle typologie, podle fyziognomie. Paní Galatíková a Annie Girardotová, Filipovský Funés. U vás s tím Brucem Willisem se mi to malinko nezdá, protože já mám pocit, že Bruce nenarostl do té výšky jako vy a ten nos také není tak ušlechtile sklenutý. Nicméně, hlas sedí.

Alexej Pyško, herec: Tedy, to vám děkuji za tyhle komplimenty. Většinou to bývá taková zvláštní náhoda, který si člověk pochopitelně nadbíhá, kdy se něco sepne a je to zázrak, protože Věrka je naprosto nenahraditelná, pan Filipovský, to byl fenomén neskutečný a já zase musím o těch věcech mluvit velmi opatrně, protože ten fenomén takzvané popularity se může na 70 procent odvíjet právě díky tomu kolegovi z té Ameriky, protože když jsem dostal první možnost, tak se mi strašně zalíbil tak, jako jsem ho viděl hrát a ono to z toho trošku vychází. Líbí se mi, jak ten člověk umí být nad věcí, líbí se mi, jaký věci dělá, malinko mi chybí u něj zabřednutí do, třeba Dustin Hoffman dělal v Anglii Shakespeara, malinko mi chybí u něj zabřednutí do týhle polohy. Nicméně, Hartova válka a tyhle věci jsou dost důležitý výjimky. Neznám film, který bych s ním točil a byl by to propadák, takže jsem za to vděčný, jsem rád, že se mi stala taková věc, že i ve studiu, kde mě zrovna nemusí, když přijde film s tímhle člověkem, tak automaticky si najdou telefonní číslo mé, to je příjemný, že se ze všech stran ozývá tahle poklona, adorace, uznání, je neskutečně příjemné a opět opatrně na to našlapuji.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já už vás nenechám trápit se, ale zkrátka, dámy, kterým se zdá o Bruce Willisovi, vězte, že ten hlas patří u nás Alexeji Pyškovi. Dopolední expres Český rozhlas Radiožurnál, Alexej Pyško u mikrofonu. My jsme vlastně přes všechno to povídání se vůbec nedostali k vašemu volnému času a ke koníčkům. Ale bojím se, jestli speciálně tahle kapitolka nebude hubená, jestli se vůbec dá něco nestíhat?

Alexej Pyško, herec: Já myslím, že hubená není, protože i tak, jak tady sedíme v Divadle Palas, tak je to koníček, jinak bych to nedělal. A volný čas? Máme tu kliku s manželkou, že milujeme teplé prostředí a máme tu šanci do toho teplého prostředí vplout v zimních měsících tady a pak máme dvě místa v téhle republice, který milujeme, jedno je v Beskydech a jedno je na před Vysočině a tam se tak vyřádíme ve svým volným čase, že chodit ještě na golf nebo někam jinam už asi bych nezvládl.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, nakonec, proč chodit na golf, když můžete zabezpečit opravu kaple?

Alexej Pyško, herec: Je to pravda, to jsou takový věci, který jsou hodnotou asi někde jinde, vy jste si asi něco přečetla, nic, dobrý. Když to jde a máte to před očima, tak něčemu pomůžete, a to je nejdůležitější v životě. Nejenom samozřejmě pomáhat lidem, kteří nemají tu šanci být takhle aktivní v tom kontextu, že jsou ty nadační fondy, já nevím co a je to velmi dobře, ale třeba pomoci tímto způsobem.

Slávka Brádlová, moderátorka: Pojďme ale k té přírodě, protože voda, hory, to jsem také našla v těch všech chytrých článcích a nebojte, zabrousila jsem do bulváru. Jsou to dneska hory, jakože opravdu, batůžek na záda a někam vyrážím nebo spíš tak se podívám z kabinky lanovky?

Alexej Pyško, herec: Já miluji jízdu autem a stalo se mi tak asi před těmi 14 lety, když jsem hostoval na otáčku v Krumlově, že jsem nacházel houby jedoucí autem. To jsou takový zvrácenosti, v mládí jsme chodil hodně po horách, teď už to tak není možný i časově. Moje maminka pochází z východního Slovenska a Tatry, to bylo něco, co prostě se ve mně hodně odrazilo, takže mám dvě etapy života, bývávalo, že jsem ten batůžek měl a byl jsem si sám samotinkej, takzvaně na cestě a teď tak trošku už opatrněji, protože přeci jenom ten šestý křížek přibývá, takže, jak se dá.

Slávka Brádlová, moderátorka: Kerouaca jste přečetl?

Alexej Pyško, herec: Ano, samozřejmě.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Dopolední Expres s Alexejem Pyškem. Naše produkční Veronika, když domlouvala tenhle rozhovor, tak mě tak dopředu nevím, jestli varovala nebo slibovala, může se stát, že tam bude pejsek. Já jsem říkala, to mi nevadí, pejsky já můžu, tak pokud pejsek bude moci mě, nebudu mu překážet, není problém. Není tady, tak kde je?

Alexej Pyško, herec: Pejsek tady dneska není, protože panička je doma, panička není v práci, ale pejsek, když se podíváte tady potom kousek dál, já vám to ukáži, tak je takovým maskotem tohohle divadla, je to Jack Russell Maxík a Veronika právě si nabíhá na jednu věc, když tady byli poprvé, tak tady byla jedna její kolegyně s malinkým buldočkem a ti se tak strašně měli rádi, že říkám, heleďte, tak mi ho tady nechte, já ho vezmu k Maxíkovi a ona říká, ne, já se ho nikdy nevzdám. Pak jsme se bohužel dozvěděl, že se ho musela vzdát. No, tak to bylo tady dole v klubu, takže pejsek je tady dnes a denně, akorát dneska prostě si užívá s paničkou.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jack Russell, to je myslím lovecké plemeno nebo norník a jsou hodně temperamentní.

Alexej Pyško, herec: Jsou temperamentní,ale tohle je výjimka, to je zádumčivý samotář. Jo, jo, když vidí někde srnu nebo kočky, tak to se dokáže rozčílit, ale jinak, že by obtěžoval nebo skákal ty tři metry vysoko, tak to Maxík rozhodně ne.

Slávka Brádlová, moderátorka: Alexej Pyško a jídlo. Teď vážně nevím, jestli jste člověk, který si to jídlo a třeba i sklenku dobrého vína umí užít a nebo jestli to jídlo je prostě jenom činnost, která vás zdržuje od něčeho mnohem zajímavějšího?

Alexej Pyško, herec: Říkám s oblibou, že člověk je všežravec. Děje se mi pochopitelně, že za pochodu něco ujídám,ale děje se mi pochopitelně i to, že si rád posedím a rád si to vychutnám. Přicházíte v době, kdy asi před hodinou jsme odmítl jistou nabídku, jistého pořadu televize Prima, protože já vařit neumím a moje žena mě v tom ještě podporuje. Já jediné jídlo, které umím a na to jsme strašně pyšný, šéf činohry Národního divadla, když jsme to přinesl jednou na zkoušku, řekl, že to je francouzská delikatesa, i kolegyně, které se tváří, že jsou vegetariánky, se jim dělaly boule za ušima, a to jídlo se jmenuje jednoduše sulc.

Slávka Brádlová, moderátorka: Ale to je veliké téma, které jsme teď otevřeli. Nestydím se, nebojím se říci dokonce téma umělecké, protože u sulcu velmi záleží na vzhledu, takže podělte se o vychytávky vlastní.

Alexej Pyško, herec: Vychytávky jsou úplně jednoduchý já to nejraději dělám ne z paciček a kolene, ale trošku spíše kůže, přidám nové koření, bobkový list, sůl. Až to masíčko odpadne od kosti, tak je to hotový a pak už si s tím každý může nakládat, jak chce. Tam je jeden takový moment, který je trošku jakoby na vahách, odhadnout tu hustotu, aby to nebylo spíše k tlačence, ale aby, když tam přijdete druhý den do té lednice a ono se to jemně pohybuje, tak je to ono, to je přesně ono. Pak si může každý dělat, co chce, přichutit jak chce.

Slávka Brádlová, moderátorka: Vyhrajete si i s tím, jak to vypadá ve formě, protože vím, že se tam dává třeba ozdobně nakrájená zeleninka nebo to jsou zbytečnosti všechno?

Alexej Pyško, herec: To jsou zbytečnosti, protože já vám řeknu, jak to dělala moje babička. Vždycky, když jsme jezdili k babičce a mně bylo 5, 6 let, tak jsem se díval mezi ta dvojitá okna, jestli uvidím ty kraje těch talířů. Když tam byly talíře, tak jsem věděl, že babička udělala sulc a ten talíř byl jednoduše naplácaný tím masíčkem uprostřed a zalitý a daný za to okno a všechno ostatní už, já nevím ta zelenina a všechno to už jsou takový věci nad tu klasiku.

Slávka Brádlová, moderátorka: Zkrátka, v jednoduchosti je síla. Ono s tím uměním to má společného dost.

Alexej Pyško, herec: To víte, že jo. Jedna a jedna jsou dvě a ono se to nerado říká.

Slávka Brádlová, moderátorka: Alexej Pyško byl dnešním cestujícím v Dopoledním Expresu Českého rozhlasu Sever. Díky za váš čas, díky za zajímavé povídání a taková tradiční už formulka, někdy na viděnou, na slyšenou.

Alexej Pyško, herec: Já vám taky děkuji za váš čas a čas vašich posluchačů a někdy na viděnou.