Znáte příběh Helen Kellerové, první hluchoslepé osoby, která vystudovala Harvard? Bylo to v roce 1904

Helen Kellerová (1880-1968) byla americká hluchoslepá dívka, postižená v důsledku nemoci, kterou prodělala v útlém dětství. Ovšem na Wikipedii je uváděna jako americká spisovatelka, aktivistka a lektorka. Jako první hluchoslepý člověk dokončila bakalářský stupeň vysokoškolského studia na Harvardově univerzitě. Jen vyčíslit všechny její dovednosti by vydalo na celý článek. Jak je to možné? Určitě je za tím obrovská vnitřní síla a talent, ale taky je za tím důmysl, obětavá práce a celoživotní přátelství její jen o čtrnáct let starší učitelky Anne Sullivanové (1866-1936).

Helen Keller|foto:Profimedia

Jejich příběh vypráví inscenace divadelního spolku OUKEJ Hrdinky?!, kterou můžete navštívit v pondělí 16. března v 19 hodin v bezbariérovém Divadle BARKA v Brně-Králově Poli. V inscenaci, jejíž dramaturgie se ujala Jana Ondrušová a režie Zoja Mikotová, účinkují dvě herečky (a dvě loutky). Neslyšící Veronika Slámová hraje Helenku a slyšící Šárka Šildová její učitelku Anne. S velkou empatií a nadšením vypráví o obou hrdinkách jak  herečka Šárka Šildová, tak i profesorka Zoja Mikotová, která je také zakladatelkou studijního oboru Výchovná dramatika neslyšících na Divadelní fakultě JAMU. Obě mají zkušenost, že svět neslyšících je sice velmi komplikovaný, ale na druhé straně velmi bohatý.

Poslední světová válka

Člověk má vlastně někdy dojem, že hluší a slepí jsou spíš někteří politici… Jan Krejčí ve svém fejetonu píše: „Už vlastně není kontinentu, kde by byl mír.“ A sní svůj sen o tom, že by inscenovaná bitva u Slavkova, kde se každoročně na začátku prosince pro připomenutí dávné bitvy tří císařů scházejí kostýmovaní „vojáci“ a s nimi množství diváků, byla tou jedinou ještě probíhající bitvou na světě.

Abychom se dokázali vcítit – a soucítit – potřebujeme asi konkrétního člověka, díky jehož příběhu pochopíme, porozumíme… Jan Krejčí v rodokmenu své rodiny dohledal předka Františka, který zemřel v roce 1919 po průstřelu plic na ruské frontě. Dnes ho připomíná pomníček Padlým hrdinům v jedné moravské vsi. A autorův pradědeček zase bojoval za první světové války na Piavě. Ale ten se pak naštěstí vrátil šťastně domů.

Fejeton čte Lukáš Rieger. A třetí část četby z knihy Michala Konečného Třináct snů o svobodě čte Vladimír Krátký v režii Josefa Morávka.