Znáte dumlík? Není to nadávka, ale zelenina

14. červenec 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dumlík na poli

Před rozšířením brambor horským a podhorským kuchyním vládnul dumlík. Původní horská odrůda tuřínu známá především z Krkonoš. Dumlík tedy není žádná hanlivá narážka, ale dobrota do polévky i jiných jídel.

U nás se v některých rodinách dodnes vaří zeleninová polévka dumlíkačka. Kromě polévek se dumlík používal i do různých nákypů. „Rozlišoval se dumlík žlutý a dumlík bílý. O tom bílém kolovalo, že je trochu palčivý, a tak byl víceméně krmný. Žlutý má prestižní máslovou barvu, syrový chutná podobně jako kedluben a vařený je nasládlý,“ vysvětluje vysocký etnolog Daniel Dědovský.

Dumlík, co má tradici

Chuť dumlíku je prakticky nenapodobitelná. Tuřín se dnes objevuje i supermarketech, ale původní krkonošský dumlík pořídíte prakticky jen na Semilsku a na Jablonecku. A to především na podzim. V čase, kdy se objevuje také vyhlášené vysocké zelí. Toto červené zelí se špičatou hlávkou má také dávnou tradici. „Snad už před třicetiletou válkou. Vysocké zelí je o poznání křehčí než kulatá, jak my říkáme krajská zelí. Tak nazýváme různé odrůdy z kraje,“ podotýká Dědovský.

Nastrouhaný dumlík

Vysocké zelí se dá pojídat i za syrova. Má oříškovou chuť a tak se hodí do zelných salátů. Tradičně se ale nakládá a každá rodina si svůj recept na nálev patřičně chrání. Zelným sazenicím, ze kterých vyroste vysocké zelí, se říká hlavatka. Ta se pěstovala v takzvaných hlavatišťatech a Hlavatišťata se jmenuje i jedna část Vysokého nad Jizerou.

Spustit audio